spaceIL.net

San Martino di Castrozza

Prolog

Díky babičce, která nám velmi ochotně nabídla, že nám letos pohlídá děti, jsme poprvý od svatební cesty vyrazili s Marke někam jen sami dva. Bylo to samozřejmě poprvý, kdy jsme vůbec někde byli víc jak jeden den bez všech dětí. Hezká změna, Marke se ale stejně začalo stýskat ještě první večer. Mně o trochu později.

Ze začátku jsme uvažovali, že s sebou do Dolomit vezmem i Andulku, která už by nám na lyžích stačila.

Bó s Martou už letos do Alp vzali na týden všechny tři děti a to je mají průměrně jen o dva roky starší.

Pak jsme ale dlouhým propočtem soustavy rovnic o mnoha parametrech došli k tomu, že pojedem sami. Taky jsme si vzpomněli na Maňu a Péťu, kteří mají dlouhodobě zavedej velmi úspěšnej rodinnej institut zvanej dépéerko (DPR=Den Pro Rodiče=pravidelně jeden víkendovej den v měsíci někam uploadnou děti a celej den žijou libovolně jen sami pro sebe) a ta varianta, že si po devíti letech uděláme něco jako líbánky zvítězila.

Lyžování

Moje digitální kámoška Jaňula Grévyho Davyho hezky sepsala ženské požadavky na lyže.

Mé pohlaví je skromnější, mně k uspokojení stačí, když:

• neprší a není mlha
• na sjezdovce nejsou plotny
• na sjezdovce není moc lidí.
• (šíře sjezdovky aspoň 20 metrů a hospa s točeným někde v dosahu potěší)

Podle statistik jsme projeli asi 50 kiláků sjezdovek a nejvíc mě dostalo, že na těch 50 kilometrech nebyla byť jen jediná ledová plotna! Na prudkých svazích někde pista samo hodně tvrdá, ale všude (!!!) to při dobrým nášlapu do hran drželo jak přibitý. Tomuhle v Čenkách odvykat bude nejtěžší. Lyžovali jsme ve výšce 1400-2400 metrů, hranice stálýho mrazu je v Dolomitech v únoru někde od 1600 metrů výš. Což je asi ten hlavní důvod neexistence ledu (ne nějaký zázračný rolby), protože, co nemá šanci natát, tak pak těžko může nějak přemrznout.

Statistiky

Všichni, co mají permice pod Dolomiti Superski si můžou přes webovej formulář vyjet kompletní, přesný statistiky o svým ježdění. Kde se jezdilo, od kdy do kdy na kterým laně, celková vzdálenost, nastoupaný metry atd.

Pokud se chce někdo podívat, jak to vypadá, tak ve formuláři na řádku Skipass 1-31 days, First numbers on your skipass může zadat jednu z mých permic; do prvního políčka 273, do druhýho 33586 a dole odkliknout Check)

Mně vyšlo, že za 5 dní jsem po sjezdovkách najezdil 197 kilometrů a na lanovkách jsem nastoupal přes 45 tisíc metrů. Nejvíc jsem za jeden den "ujel" 42 kiláků, což mně ale zase ňáko nepřipadá moc, protože to je jen o sedm kiláků víc než na běžkách, kde jsem ale šlapal i do kopce.

Marke najezdila celkem o 31 kiláků míň, protože jí jedno odpoledne bylo trochu blbě a taky, protože se častěji jezdila zahřívat na bombardino.

Pití a sex

Bombardino je oblíbenej místní folklór pro cizácký skituristy. Horký, presso-alkoholový srkání. Někomu vyhovuje, že to je celkem fest alkáč a že z toho táhne whiska, ostatním zas, že se to podává horký a že to chutná trochu sladce po vaječňáku. Takový dobře promyšlený zimní unisex pití.

My s Bertem jsme dávali bombardino nebo bierra grande. Taloši nemají odvahu nabízet Němcům, Polákům nebo nám jako bierru svoje výrobky. Takže všude na jistotu točej instantní euroHeineken za pravděpodobně celounijně zkurveněpevně nastavenou turistickou cenu 4 eura (na Hungaroringu předloni taky, naprosto ten samej nasládlej škopek za naprosto ty samý nahořklý love).

Jo, Bert. Aby se všichni naši doma nebudili v noci hororovýma představama o tom, že jim z Itálie místo pohlednice posíláme čtvrtou fotku z těhotenskýho ultrazvuku, přibalili jsme si s sebou na hory Berta. Bert je medvěd pašíř a celkově vydrží mnohem víc než Andulka. Svoji funkci pásu cudnosti splnil na výbornou. Celej den mě obětavě prolíval pivama a cpal hambáčama, celou noc mě pozorně zalíval tekutým dusíkem, aby udržel moje libido pod kritickou hladinou. Jeho ostražitost polevovala každou noc jen mezi 2.05 a 2.35, ale my jsme tuhle opakovaně poskytnutou power-play nikdy nedokázali využít.

Jo, babička. Brünner babička, ta co nehlídala děti, jela hlídat přímo nás (babičky si hlídání vtipně dělí). Nainstalovali jsme se na stejnej zájezd, co ona pravidelně jezdí do Alp s kámoškou, abysme jí ulehčili záskok, kdyby Bertovi nečekaně došel dusík. Měli jsme tak dvojitý jištění a proto jsme se vrátili zdrávi, šťastní a ve stejným počtu, jak když jsme odjížděli.

Flek

Neznámej, zapadlej, ale krásnej a hlavně poloprázdnej (!) (viz fotky) areál nad malým hotelovým městečkem, 45 km sjezdovek. Díky minimálnímu zalidnění lepší než Tonale, Marileva, Madonna D.C. a další obecně exponovanější místa, kde jsem byl posledně. Taky babi říkala, že třeba populární Livigno má podmínky opravdu skvělý, ale všude je lidí víc jak lahváčů v mý garáži. Nejen plno lidí na sjezdovce, ale dokonce i fronty u lana.

Tady to byla slast, když na dvou kilometrech sjezdovky bylo průměrně 5 lidí (přeháním, bylo jich deset) a v půl jedenáctý byl na polovině svahů ještě manšestr!

(fotky, kde jsem s Marke, fotil Bert, moc díky, Berťáku)

Vilda 3 roky

Vilda ke 3. narozkám dostal od BB&DB svůj třetí meč. Nevím, čím krutým jsme se na BB&DB provinili, že Vilímkovi dali meč s disko buttonkem, kterej na každý zmáčknutí vydává hlasitej digitální pazvuk jako, že meč řeže o jinej meč. DBému asi posledně nešmakovala bábovka. Vilímek je bohužel pozornej a všímavej kluk, protože ještě večer v den svý oslavy mě v posteli na meči upozorňoval na místo, kam se dají dát, cituji: „nouý materky“. Ten meč bude rámusit dlouho.

Dneska byl Vilda na povinný 3letý prohlídce a zítra mórkn už mašírn marš nach školka. Ovšem Vilda se těší už půlroku, takže by to mělo být v poho. Marke mu dneska koupila do školky kartáček na zuby a bačkurky, aby se mu mašíren noch bessa.

Babičce tady tím končí víc jak šestiletý období, kdy se nám ve třech několikaměsíčních nepřetržitých úsecích dopoledne starala o jednotlivý děti. RESPECT!!! A velikánský díky!!!!!!!!!!!!!!!

Zabíjačky

Zahnal jsem před třema hodinama a chytil všechny tři bejky, Míra už mi je odvezl na jatka a já už jsem, jako vždycky po těchto adrenalinech, picnutej. Takže mám celkem rozkecánorozepsáno… a co bych tak ještě napsal. Bejky si z jatek vyzvednu v pátek a s Bóem a s řezníkem se do nich dáme (bude to přes 6 metráků čistýho masa).

Ještě ale předtím ve čtvrtek jsme si naplánovali s Bóem zabít prase, Bó se zbláznil a chce dělat prejti i do střev (tomu se myslim říká jitrnice), sháněl jsem dneska tu věc, jak se tím střívka výmývají, nikde na netu o tom ani zmínka, ale pak jsem se dopátral analogově=osobní návštěvou v několika drogeriích, kamenec hlinitohořečnatý se ten bazmeg jmenuje. Mám toho teď doma pytlík, ale nikde tam není předepsanej pooměr ředění, to mě jakko chemika (kvasného) zaráží uráží sere.

V sobotu až dokončíme dopoledne to hovězí, tak pak večer oslavíme Berta (to bude kontinuálně už třetí den na hladině 0,5-2,0 ‰). V neděli ráno skočím upřimně do kostela poděkovat, že to přežiju a že to všechno dotáhnem.

Další vysílání někdy pak až v příštím týdnu, až se vyspím. Mějte se, já děkuju.

Tři věci

• Se třema klukama ze vsi jsme včera na běžkách udělali přejezd Orlických hor. Z Leťáku jsme se skibusem odvezli na druhou stranu hor na sedlo pod Šerlich a odtam jsme vyrazili na hřeben směrem domů. Stopa skončila v Klášterci u řeky.

  Přejezd hor je trochu pracovní název, k úplnýmu přejezdu nám chybělo 8 kiláků. Museli bysme vyjíždět až z Olešnice, která je o 8 kiláků severněji než Šerlich. Jenže od nás a ani ze Šerlichu žádnej bus až do Olešnice nejede, takže jsme se pro začátek netrápili žádnýma komplikovanýma přesunama a vybrali jsme to tak, abysme hlavně byli co nejrychleji ve stopě.

  Přejeli jsme čtyři tisícovky (Malá Deštná 1090 m, Velká Deštná 1115 m, Jelenka 1083 m, U Kunštátské Kaple 1041 m) a ujeli 35 kiláků. Kdybysme jeli z Olešnice, bylo by to celkem jen 43 kiláků, ony ty naše hory fakt nejsou moc veliký.

  V Klášterci jsme zapadli Na Kovárnu doplnit jonty a vitamíny ze skupiny B. A brnkli jsme na Yahootaxi. Shodli jsme se, že tato trasa je pro ženský. Žádný krutý stoupačky, žádný ostrý sjezdy, většinou širší dálnice s dobrýma stopama, stoupání a klesání v rekreačních sklonech. V některých pasážích byl mezi stopama upravenej na bruslení i 6metrovej pruh, mohli jsme jet čtyři vedle sebe, dva na krajích ve stopě, dva mezi nima bruslit a mohli jsme prndat dohromady jak Rychlý Šípy bez Červenáčka. Příroda, ticho, idylka, otrava kyslíkem. Dokud budu moct, budu se sem vracet minimálně jednou do roka, je to očista.

  Marke, stará mladá běžecká rutinérka, mě v podstatě vyslala na průzkum. Když pak viděla videa a fotky, tak je jasný, že jako pánská jízda to bylo naposledy.

  
  hřebeny Orlických hor from spaceIL on Vimeo.
  
  
• Na masopust tu tentokrát byli BB a DB, zatímco jsme u nás hostili průvod, tak děda fotil, takže konečně máme nějaký trochu fotky.
  
  Večer na zábavě hrála kapela kytarový fláky z 60. až 90. let, zvuk jak Stouni, dobře vyzpívaní. Zajímavej zádrhel přišel o půl druhý, kapele došel repertoár. Oni měli noty v šanonu, celej večer obraceli a jeli jeden vál za druhým. O půl druhý došli na konec a místo, aby začali namátkou listovat a náhodně vybírat, tak obrátili šanon na začátek jako kalendář a stoicky jeli naprosto to samý od začátku. O půl druhý bylo zas osm večer a zábava se rozjížděla. Po pěti písničkách nás to retro začalo uspávat, takže finito. Druhej den na karnevale byly naše děti za Jeníčka, Mařenku a ježibabu, Broďáci byli za tři mušketýry. Vilda byl Jeníček sudeťáček. Mušketýry ušila Marta precizně, byli mezi vyhlášenýma maskama.
  
• Došla mi trpělivost s Facebookem. Nemám zapotřebí se dokola probírat něčím, co mi vnucuje nějakej automat. Proč bych měl používat něco, co naprosto schválně nejde nastavit tak, jak potřebuju a chci. Jsem uživatel nebo jen nějakej idiotskej dárce dat? Účet rušit nebudu, jsou tam funkční mailový adresy, kdybych náhodou nějakou potřeboval. FB ale zakládám do šuplíku ke spoluzaci.cz. Což znamená zhruba dvě návštěvy do roka, většinou no-write a určitě no-read (po týdnu nepřítomnosti mám přes 100 nepřečtenejch zpráv, za půl roku by jich bylo 2800…). Vybraným oblíbencům jednou za půlrok sjedu jejich profil a fotky. A když budou šikovní a pilní, možná jim i něco napíšu. Píšu to sem hlavně proto, že většinu zdejších laskavých čtenářů mám ve frendech a s většinou z nich jsem se přes FB několikrát socializoval. Tak aby věděli, že od teď se mnou už přes FB akutní věci socializovat nelze.