www.spaceIL.net

Kolmo

O minulém víkendu na něm jezdil Davídek, který si za něj zapřáhl ještě náklaďák aby nejezdil sám. Andulka je na tom technicky bohužel zatím stejně tristně jako já (mé vrcholné kutilské číslo je výměna žárovky), takže si ani nedokázala ten papundekltruck odpřáhnout a musela jezdit s ním. Ale tvářila se radostně, šlapala radostně, tak je to dobrý.

Blinking turtlee

Dobrý den a dobrou chuť pokud právě obědváte.

Adélka tak jednou denně hodí parádní šavli. Ona totiž stále pije strašně překotně, jak kdyby jí někdo nakukal, že zítra už mlíko nedovezou. Chápal jsem to jeden dva dny po porodu, kdy to mlíko opravdu ještě moc není, ale teď? Pořád saje jak kompresor, nabírá to hodně i se vzduchem a přestože si po pití krkne (mnohem kvalitněji než já po dvou StaroBahnech), tak třeba po půl hoďce to z ní vyletí. A to už trochu i se žaludečníma šťávičkama.

Říkam ji teď Blinking turtlee [čteno blinkink turtlí]. Turtlee, protože je Morlor.

A v zítřejším pokračování našeho poledního pásma řádně prozkoumáme, jakpak to dopadne, když si Adélka pěkně po chlapsku prdne. Nakoukneme do plíny, otestujeme funkčnost suchých zipů a čeká nás i překvapení. Naviděnou zítra a… dobrou chuť pokud právě obědváte.

Štengr

Brněnská babička je toho názoru, že obléci malou holčičku tak, aby na ní nebylo kouska růžové, je přinejmenším zločin proti lidskosti. Chachá, jak je vidět na spodku tepláků, zločinec ještě nejsem. Ale dá se říct, že se začínám pohybovat na velmi tenké hraně zákona.

Fotbal jinak

Aby to tu nebylo jak v Království svědků Jehovových, vše vlezle pozitivní, zmíním včerejší zážitek z fotbalu. Andulka se v závěru chovala doslova jak spratek spratkoidní nevychovaný.

Po fotbale si půjčila od fotbalistů férový kopačák (říká mu balón tvdý a má na něj úchylku, hraje si s ním teď strašně ráda). Jenže když ho potřebovali zpátky, spustila neuvěřitelný cirkus. Vztekala se, řvala na celé kolo a na děti, které se jí snažily utěšit a hrát si s ní s jejím balónem byla hnusná jak noc. Nezbývalo než ji vzít a odtáhnout domů. Musel jsem ji nést pod paží, nešlo s ní vůbec komunikovat, když jsem jí měl v náručí, mydlila mě hlava nehlava.

No, na každého asi někdy příjde rapl. Utěšuju se i tím, co jsem si teď přečetl v nějaké dětské příručce. Že totiž děti, co se v mládí hodně vztekají, bývají později hodně inteligentní. Podle toho, co dnes předvedla to vypadá, že asi brzo začne Albertovi přepisovat tu jeho relativní éserovnáemcénadruhounikdyjsemtomocnepochopilalepsst teorii.

Nedělní dívčí spam

Švica na mě vystartovala, že Adélku málo fotím. A protože švica už dlouho není moje malá sestra, ba co víc, myslím, že už je dávno mnohem silnější než já, ustupuji ze strachu hrubému násilí a sypu sem vše, co jsem si nečestně a nesportovně na hd škudlil jen pro sebe.

V mé čerstvé roli double-fotra už si nemohu dovolit fotit jen jednu, pochopitelně. Andulka taky jednou doroste, i ona bude jednou silnější, zbytečným konfliktům se ženami je lépe předcházet.

Takže po té, co mi slezla z mola Adélka, nastřílel jsem (na výslovnou žádost) sadu momentek i Andulce.

Morlor

Andulce jsme jako malé říkali Trolík. Měla husté černé delší vlásky, velké tváře (tak velké, že měla hlavu jak hruška) takový frňák pěkný, prostě ukázkový troll.

Adélka už si delší dobu taky koleduje o přezdívku. Mně totiž připomíná želvu (když se vzbudí, tak se kaboní, mračí, že se jí vrásčí celé čelo, obočí, skoro všechno, navíc většinou mžourá jak zpomalená želvička, která vůbec nemá páru, co se s ní děje). Připomíná mi dokonce jednu konkrétní želvu, moji velmi oblíbenou želvu a to Morlora z Nekonečného příběhu („né, že by na tom záleželo, ale ano“).

Andulka ví, What Men want

Andulka Adélku bere, bez problému ji přijímá, denně ji chová (aniž bychom ji k čemukoliv jakkoli nutili), ale v boji o přízeň teď nasadila těžký kalibr (něco jako plazmovku BFG 9000 v DOOMovi). Co dva dny se za mnou chodí muchlat (to vlastně dělá několikrát denně) a říká mi, že mě má moc ráda.

Když byla venku, nenápadně jsem ji proskenoval knihovničku. Šel jsem na jisto po něčem jako What Men want, How Men think, nebo po nějakých českých mutantech těchto příruček (o Venuších z Marsu, a že někdo brečí a ten druhý hledá mapu), ale nikde nic. Prolistoval jsem i Pejska a kočičku, jestli tam nějaká CosmoGirl nebo ta Harper z bazaru nevpašovaly na poslední chvíli v tiskárně kapitolku Jak kočička vyprávěla, co má pejsek nejradši. Ale bezvýsledně.

Na americké filmy (kde si to všichni v rodinách dokolečka opakují) taky nekouká, tak odkud to ta ženská má?

Že by si nějaký výcuc z What Men want nesly ženský už v genech? Nebo, že by to bez postranních úmyslů myslela skutečně vážně? Má to opravdu nějakou souvislost s draftem Adélky? Nebo že by mě jednoduše za těch dva a půl roku měla už takhle zmáklýho?
(A co Jan Tleskač? Chodila by i za ním?)

Musím ale říct, že ať je to jakkoliv, tak to hřeje. Velmi.

Test pro pozorné děti: Je na fotce Adélka nebo je to dva a půl roku stará fotka Andulky?

Andulka vs. Adélka

Andulka se pravidelně dožaduje, aby si mohla Adélku pochovat. Pořád čekáme, kdy ji jako žena ženu, nekalou konkurenci, začne ignorovat, odmítat nebo dokonce nenávidět. Ale zatím nic takového.

Když se vrátí z venku, jeden z prvních dotazů na Marke je „Kde máš Adélku?“ Občas se zajde podívat, co dělá, občas se nabízí, že ji bude hlídat. Abych to ale spravedlivě zrelativizoval, tak musím říct, že srovnám-li čas věnovaný míči a čas zájmu o Adélku, tak stále, téměř nesrovnatelně vede fotbal.

V jednom ale Andulka přece jen přitvrdila. Dřív, když něco potřebovala, tak na mě většinou volala „Tatínku, tatínku…“. Od té doby, co jsme doma čtyři, začala zničeho nic volat „Tatínku, tatínečku…“.

Jen tak…

Jen tak…

FIFA Aktualizováno

Poslední dobou moc mluvím a málo fotím.

Tady je série z fotbalu. Zároveň opravuji předchozí zprávu, ta slavná fotbalová gamesa, kterou jsem myslel, není UEFA ale FIFA.

Přes všechny vlny v preferencích, sezóních záležitostech a módních trendech zůstáva pro Andulku fotbal dlouhodobě zábavou číslo jedna.

úterý 19. dubna, 18.00 h — Aktualizováno
Jen jsem si ještě vzpomněl na dva reklamní slogany, které to dohromady přesně vystihují:

• Dobrá voda Fotbal, denně doma.
• CNN Fotbal, any time, all the time.

72 hodin po instalaci

Před 72 hodinami jsme si na systém nainstalovali novou aplikaci Adelka_dcera02.exe (dále jen 02). Jak se od té doby změnil nulajedničkový klokot na našem želízku?

Tak prvně, Marketin Female XP přerozdělil dva zdroje, které jsem dřív využíval já, a které teď bohužel vyhradil pouze pro podporu 02. Mrzuté. 02 mému SpaceILows XP také znesnadňuje přechod do režimu spánku. Vůbec, na to, jak je to jednoduchá aplikace, která v podstatě obsahuje jen čtyři funkce

1. spi() (primární fce, běží téměř nepřetržitě),
2. ji() (doplňková fce, běží pokud není spuštěná fce primární),
3. rve() (méně často, patří mezi tzv. fce přechodové, spouští se krátce na přechodu mezi fcí primární a doplňkovou)
4. a mzoura() (reverzní fce přechodová, spouští se na opačném přechodu, tedy z fce doplňkové na fci primární),

večery a noci mi převrátila dokonale.

Andulka_dcera01.exe (dále jen 01) byla velmi podobná. Dnes je z ní v rámci našeho železa soběstačná aplikace, která charakterem svého chování osciluje na jedné straně až k virům, červům, trojanům nebo backdoorům (destrukční chování v jakékoliv formě) a na straně druhé se momentálně blíží k UEFA (nebo jak se přesně ta populární gamesa jmenuje).

Po instalaci 02 jsme museli přitvrdit rezidenční štít antiviráku, aby 01 novou 02 nepoškodila. Ne že by 01 chtěla škodit záměrně, ale přece jen se po naší základní desce pohybuje zasádně stylem run() než step_by_step(), všude po sobě zanechává zvířený oblak osamocených bitů a kam její noha() dupne, zůstávají velmi často jen zpřetrhané kusy kódů a datové soubory totálně na kaši. Taktéž často spouští cyklický proces skakat_kdekoliv() a na příkaz neskakat_na_betli() (betle je jeden z domovských adresářů pro 02) se mi směje do ksichtu obligátním Bad command or file name.

I když je pravda, že teď to posílení štítu bylo možná zbytečné, protože 01 na mých SpaceILows XP, jak jsem psal, stejně promrhá značný strojový čas na periferiích a snaží se nasosat tu gamesku, ten fočus. Zatím je z ní hratelné demo omezené na jedno hřiště a jednoho hráče.

Dnes před obědem…

… dorazily ženský domů. Byly v porodnici přesně 61 hodin (2,54 dne), ani jsem pomalu nestačil vystřízlivět. Natož zakopnout pořádně o vysavač nebo tak něco.

Adélka zvyšuje na 3:1

Včera ve 20.53 h jsme do našeho družstva nadraftovali novou posilu. Po necelém tří a půl hodinovém vyjednávání jsme získali novou akvizici, 3,6 kg vážící a 51 cm měřící, předpokládanou hrotovou hráčku, Adélku. Vyjednávání bylo hladké, její původní klub FC Utero (známější pod názvem STS Pupál & Vanič) jí propustil bez většího otálení. Jak se s ní srovná náš dosavadní nejlepší hrot Anina Nestovic Del SpacePiero se ještě uvidí, protože ta si výslovně přála jako posilu k sobě chlapa.

Tolik k oficialitám a teď pár souvislostí.

• 15.55 h — odcházím s Andulkou na hřiště, kde Áčko hraje se Sloupnicí. Marke nejeví sebemenší známky touhy dnes něco draftovat.
• 16.45 h — po prvním poločase na góly 1:0 (Olda z penalty), na tatranky a piva 1:1.
• 17.50 h — zápas skončil 1:1 (10 min před koncem z rohu, škoda, mantáci), na tatranky a piva 2:2.
• 18.30 h — po té, co jsme se stavili na kus řeči ke kravám a telátkům přicházíme domů. Marke má stahy po 6 minutách. Začaly jí asi v 17.30 s počáteční periodou 10 min. Na večeři raději odvádím Andulku k babičce a dědečkovi, pro zichr.
• V 19.15 h jsou stahy po 4 minutách, vypadá to, že STS Pupál & Vanič se už hodlá férově domluvit na podmínkách, Marke si jde hodit sprchu (proloženou dvěma kontrakcemi).
• Po půl osmé vedu náš West McLaren Octavia směr špitál. Nemůžu moc rychle, na fotbale jsem měl dva kusy, navíc můj navigátor nemá zrovna moc smysl přehazovat si přes sebe pásy.
• V 19.50 h jsme na příjmu. Službu má primář, příslužbu prý Bohdan, naprosto ta samá sestava z prvního draftu.
• 20.53 h dohodnuty poslední detaily přestupu, šťastná konečná celého večera.

Adélka

Holky jsou si dost podobný, Adélka má míň vlasů ale jinak na mě háže ty samé xichtíky jak Andulka. Vzteklina a naštvánek, co jako tady a proč nemůžu sát do alelujá. Jinak je miloučká, rozdává moldánky, klasika.

Andulka

Až se Andulka vzbudí a budu jí hlásit tu novinu, jsem zvědavý. Včera po fotbale jsem jí neprozřetelně slíbil, že dnes hraje Béčko, a že půjdem zas, a místo toho bude muset jet do porodnice, zkouknout švicu (když navíc chtěla bráchu), za takovýdle zprávy, to zas asi po ránu slíznu pěknou nakládačku.

Marke

Draft proběhl na poslední chvíli, Marke přenášela a deadline ke spontánnímu porodu měla do dnešního večera. Jinak v pondělí v 7 hodin ráno na lačno nástup.

Jenže jeden z životních principů, který Marke vyznává je zásadně se vyhýbat stavu nalačno. A to asi rozhodlo. Zatímco jsme byli na fotbale, měla dostatek času zmobilizovat veškerá svá centra a patřičně jim naznačit, že by mohla být v pondělí bez snídaně, nedej bože bez oběda. Na tahle falešná slovíčka a zlé větičky jsou u Marke velmi citliví a nezbylo jim než poslat kontrakce.

spaceIL

Z mého hlediska (coachingu) proběhlo vše mnohem lépe, než jsem čekal. Protože první draft v roce 2002 jsem za známých okolností o několik minut nestihl, byl jsem zvědavý a připravený na vše. Musím, říci, že výsledek byl vysoko nad moje očekávání, psychycky i fyzicky jsem byl připravený na mnohem náročnější zápas. Tím nechci říct, že by u toho Marke kouřila doutníky a že bychom pařili po síti DOOMa. Ale vše proběhlo hladce, s pro mě snesitelnou dávkou jejího utrpení a musím říci, že jsem byl připravený i na větší řezničinu. Nějaká krev samozřejmě byla ale čekal jsem to mnohem drastičtější. Na ty horory v bedně už musím přestat koukat.

Porodnice v Ústí nad Orlicí

Skvělí, pozorní, NEUVĚŘITELNĚ HODNÍ, doktoři, porodní báby, dětské sestry, všichni do puntíku. Přestože současně s námi rodily další dvě ženský, nebyla v jejich týmu žádná stopa shonu či přehlížení. Ten den jsme byli čtvrtý porod a ještě dva je čekali.

<neskrývaná reklama>
Porodnice v Ústí nad Orlicí je velmi přítulné místečko, kam rozhodně stojí za to, zajet si pro nějakého potomka. Ví se to i ve světě. Jeremy Hawk, šéfredaktor gynekologické rubriky listu The New York Times píše: Phorhodnitse v Oohstee nhad Ohrlitsee? Great Clinic in a small village!
<⁄neskrývaná reklama>

1. T + 20 s, u Marke na bříšku
2. T + 3 min, na dětském obléká nový dres
3. T + 23 min, první chalec
4. T + 40 min, první chrupec

jen tak…

Krtek ztrácí Aktualizováno

Myslel jsem, že ta malá mrcha s rýčem je absolutně nedotknutelná. Ale jak se ukázalo, kolotoč zájmů dnešní mladé generace je turbulentní. Velmi.

Včera večer (asi kolem půl sedmé) chtěla jít Andulka hrát fotbal. V průběhu odpoledne jsme na hřišti už dvakrát byli, moc se mi tam nechtělo. Zkusil jsem jí tedy dát na výběr.

1. Buď fotbal a po něm už jen koupačka, pohádka a spát (několikrát jsem zdůraznil, že krtek nepříjde, že už bude moc pozdě)
2. anebo oželet fotbal, směřovat to pomalu domů, večeře formou švédského stolu, koupání, dva krtci, a spát. Protože se mi na to hřiště potřetí už opravdu nechtělo, rychle jsem tuto variantu ještě podmáznul pohádkou po krtcích navíc. (měl jsem chvíli tendenci nabídnout do vany i pěnu, ale pak jsem se rozhodl neplýtvat zbytečně zdroji, byl jsem přesvědčený, že šoupnout do programu krtka a dostatek jídla je jak hlásit loženýho durcha).

Měl jsem pocit, že jsem ji zřetelně nedal na vybranou, že pokud nabídnu jakoukoliv variantu, ve které nefiguruje ta mrcha s rýčem, tak jakobych ani nic neřekl. Jenže!?

Nejenže bez váhání odklikla fotbal, nemohl jsem jí navíc dostat z hřiště domů (jsem tu za asociála/magora (nevyhovující si škrtněte), který, zatímco ostatní řádní chlapy se už trousí do hospy, já si ve čtvrt na osm ještě venku přihrávám a centruju s malou holkou) a doma po návratu nijak zvlášť nevyjednávala. V kritickou chvíli po koupání potvrdila původní program, vybrala si knížku, nalistovala pohádku a ještě než bylo dočteno už chrupala. Rýč nerýč.

pátek 8. dubna — Aktualizováno
Tomuto zajímavému trendu se dnes věnuje i světový tisk, vybírám jen namátkou.

• The Wall Street Journal: Black Wednesday on Krtek's stock!
• The Washington Post: Krtek loses his campaign.
• Le Figaro: Krtek ciusse? Délicat!
• Süddeutsche Zeitung: Niemand will uns komandieren, was werden wir machen, Krtek!
• Независимая Газета: Чëрная мышь, иди домой!
• zajímavou analýzu z žebříčku popularity zpracovala ve svém tradičně nudném pásmu Let's have a Fun with Statistics i Jennie Maxwell z BBC: Preferences of Krtek and Standa? Correlation!
• a neméně zajímavou politickou paralelu z ní vyvodil Zelený Raoul z Reflexu: Půjde Klaus po krku i Krtkovi? Komunisté váhají, je to dříč těžící černé zlato? Nebo černá příživnická svině? Cyril přemítá, je věřící ten malý horník? Cože, černoprdelník? A co Jan Tleskač? Ten také podá demisi?

Pasačky

Nejdřív přišla jedna, a pak druhá s třetím.

Vtipy

Budhisti mají mantru, Andulka, když se chce dostat do tranzu, má v repertoáru dvě větičky. První je „Bu, bu, bu jahoda“ a ta druhá „Já nemám ráda šlupky haf“.

Vybere si jednu z nich, opakuje ji 20 minut a řeže se.

Očekávání Aktualizováno

Od zítřka je Marke už ve férovém termínu.

pondělí 4. dubna, 8.46 h — Aktualizováno
Zapomněl jsem vysvětlit co a jak. Tak tedy, sedáváme venku na lavičce, Marke pořád odpočívá a já hlídám abychom neprošvihli až kolem poletí čáp.

Synergické děti

Jedno dvou-tříleté dítě se dá běžně zpacifikovat a nastavit mu mantinely, které je nucené respektovat. Tři dvou-tříleté děti, nejen, že nejsou pouhým součtem jejich základních postavení, to není ani dorovnání jejich vlivu na rovnost vlivu dospělého. Když jsou dohromady, tak je každé asi tak za jeden a půl násobek dospělého (odhad, samozřejmě, pro přesnou funkci my chybí data). A čím jich je víc, tím je ta synergie větší.

Od středy to tu probíhá tak, že po snídani se děti oblečou, na oběd odmítají chodit dovnitř, takže se obědvá venku (při teplotě 8-12°C), domů se je podaří zahnat až na večer (hned po slepicích) a to jen pod pohrůžkou zákazu vstupu do večerního filmového klubu.

A přestože jsou to malý prcci, na davové a soudržné řízení vlastních kroků, které podkládají nevyvratitelnými argumenty („vy taky na kafe sedíte venku, a vždyť svítí sluníčko“) mají hlavu velkou dost. Když se rozhodnou, že obědvat budou venku nebo, že se budou opékat buřty (konkrétně včera; to se s tím opékáním začalo ještě dřív než loni) tak s nimi, pokud člověk nechce vyloženě jednat z pozice síly, nehne.