www.spaceIL.net

1. výročí

V pátek to byl rok, co jsme začali stavět. Spočítal jsem kolik z těch dní se skutečně stavělo a vyšlo mi pouhých 96 dní. Pokud bych to podělil pěti, abych dostal pracovní týdny, vychází to na 19,2. Nejdřív se mi to všechno zdálo dost málo. Jenže pak jsem začal vzpomínat, skoro půl roku vzala zimní přestávka, měsíc zrál strop, o šest týdnů se kvůli slibotechnám z Orlice zpozdila střecha a ono to naskáče.

Ode dneška budu uvádět čísla dní ne od začátku stavby (ta jsou stejně uvedená v počítadle) ale čísla dní, která se opravdu stavěla. V pátek byl tedy den 96., dnes je 97.

Ženská zvědavá

S Adél někdy není snadné pořízení. Řve, kroutí se, kope kolem sebe nohama, člověk zkouší všechny triky, převracení na bok, masírování bříška, dudlík, nakonec ji vezme do náruče a ejhle, už je to jen takové slabší kňourání. Pak jí zkusí v náručí otočit tak, aby byla obličejem dopředu (viz první fotka) a hle, pic kozu do vozu. Dvakrát si s chutí mlaskne, spokojeně broukne a je klid. Je to zvědavá baba, chce se rozhlížet. Nejhorší, že tento manýr teď spouští několikrát denně.

Andulí si prozměnu uhnala úpal, má vztek, teplotu k 38 °C a není s ní řeč. Sjíždí krtka, škemrá o Brufen-sirup (ten jí chutná jako nic), nechce pít (to popravdě nechce nikdy), zato chce na hřiště, pochopitelně.

Od podlahy Aktualizováno

Před dvěma hodinami jsme si domů dovalili od podlahářů 30 kg vzorkovnic podlah (asi 150 vzorků). Zítra do devíti do rána je musíme vrátit, vypadá to na pěkně prkenný večer a noc.

Jinak podlaháři nás nijak nepotěšili. Řekli, že dokud beton nevyschne na 2,5 % vlhkosti, že nic pokládat nebudou, že by na to nemohli dát záruku a že si to rozhodně na triko nevemou. Nevím jestli je tato demonstrativní zodpovědnost a zarputilá pečlivost nějaké nové šméčko na zákazníka, které má dodat na důvěře, na naší situaci to ale nic nemění. Jít za podlaháři, kterým stačí jen 4,5 % vlhkosti by se možná někdy později mohlo vymstít.

Vysychání betonu na 2,5 % trvá zhruba 3 měsíce, beton se bude dávat až bude nainstalováno tepelné čerpadlo, to nebude dřív než v srpnu, protože máme švédské IVT, čerpadlo se vyrábí na zakázku, trvá to i s dopravou asi 6 týdnů a řekli mi, že v červenci mají Švédi celonárodní dovolené a moc se nemaká. A vzhledem k tomu, že konečnou smlouvu o dílo (na základě které se teprve čerpadlo zadá do výroby) podepíšeme tento týden, ať to počítám, jak to počítám, pokud dřív než v srpnu čerpadlo nedorazí, tak i v případě, že by se beton nalil hned druhý den, vyschlé na ta 2,5 % to teoreticky dřív než v listopadu nebude.

Původně jsme se chtěli nastěhovat 27. října. Teď to vypadá, že se to nejméně o měsíc odloží. Samozřejmě tři měsíce vysychání jsou šedá teorie, zelený strom života dává naději, že například bude suchý podzim nebo že spuštěním čepadla, které zespoda začne hicovat se ta potřebná doba na vyschnutí o nějaký týden zkrátí.

Uvidí se, možná se to neprotáhne o moc, ale s tím termínem na konci října se už pomalu loučíme. No nic, já valim na ty vzorky, večer je navíc fočus, tak ať něco stihnem.

Aktualizováno — 26. května, 8.56 h
Vybrali jsme zatím Ořech Country (do obýváku) a Kaštan Novara (do ostatních místností). Další dekory jsou třeba na Krono, Krono Swiss, Magnum, Magnum Classen.

Výpadek

Nestíhám. Místo focení jezdíme odpoledne po podlahách a po obkladech a místo aktualizací se do nocí (je 4.17 ejem, takže spíš do rána) hrabu v nabídkách a lozím po netu (kdo trpí nespavostí, může se hrabat taky, obklady Lasselsberger, Paradyz, Venus nebo Pilch, něch sa páči). Marke by radši třeba do oranžova, já třeba do pastelově zelena. Ještě že budem mít v baráku dvě koupelny, každý si pěkně zbastlíme jednu.

Chudák Adélka musí jezdit s náma (to je tak, když se výhradně outsourcuje a navíc jen z jednoho zdroje). Té jsou kachličky totálně ukradený, z jejího výrazu se dá občas vyčíst jen totální vztek, kdy už „kueva duát“ (ještě neumí „r“) přestane celá odpoledne trávit ve vajíčku v autě, případně zapomenutá ve kšeftě někde mezi výběrovými slinutými glazovanými dlaždicemi typu Exclusiv 2005.

Děkuji za všechny pochvaly a slibuji, že jakmile bude chvíle času, tak sem nějaké fotky a k nim samozřejmě nějaká třeskutě vtipná povídání zase brzy nasypu.

Velamos, typ zebra-cross

Jako blesk z čistého nebe, ještě nenadálejší než Dvořákova roura v prodloužení proti Švédům, přišel další dar. Odpoledne děda vypadl s Andulkou do Jabka a když se vrátili, Andulka jela na svém vlastním, zbrusu novém kole. (to předchozí bylo Davídka a Elišky, kteří si jej odvezli do Brodu)

Je na něm jak na Harleyi, ruky na řídítkách hodně od sebe a celkově řidítka docela vysoko.

Reklamka, reklamka…

Ve včerejším přehledu jsem opomenul jednu zdánlivou maličkost. V tomto týdnu totiž Andulka poprvé zareagovala na reklamu v televizi. Bylo to na nějaký nanuk („Maminko, co to měl ten kluk, já to chci taky “), o den dva dny později si všimla před večerníkem nějakého mrože a teď pokud v reklamě učinkují děti, a cokoliv ostentativně drží a cumlají, lížou nebo tak něco, vždycky zpozorní.

Už se těším až si na obrazy z bedny vzpomene při nákupu. Dosud, když nakupujeme, tak nemůžeme odejít bez tvarůžků. Jakmile míjíme boxy se sýrama, hbitě se vykloní a pro jedny si vždycky hmátne. Celou dobu až do zaplacení je pak hlídá a žmoulá v ruce, takže když jsme u pokladny, tvargle jsou už mírně na paštičku. Někdy je bohužel drží i celou cestu domů, to už jsou pak připraveny k okamžité konzumaci.

Týdenní resume

Andulka se o Adélku hodně stará, „achój, no ták, nebrééč, dyť už seš velká holka, no ták“, ale když má náladu (a to má teď dost často), tak ji zlobí, dusí ji dudlíkem a vůbec pod rouškou všelijakých hlazení a pusinek jí pěkně masíruje. Naučila se lozit na stůl, vysedává tam, vykecává se jak Sládek na náměstí, zpívá jí a dozoruje veškeré dění.

Adélka se smířila, že my jsme její rodina a začala na nás smát.

Než se ve čtvrtek začalo nahazovat, pořídil jsem si fotodokumentaci všech rozvodů. (na fotce je část kuchyně)

No a samozřejmě ještě trochu všudypřítomné Barošmánie.

Žeravice

Barošova holka

Peťa s Honzou dovezli Andulce parádní dres (brněnskou babičku z takového dárku zřejmě trefí šlak) a fantasticky tak umocnili dar z minulého víkendu.

Vybrali Baroše a vybrali dobře. Od té doby, co si nechal narůst delší háro, má Marke pro jeho akce velkou slabost. V podstatě existuje už jen jeden chlap, jehož promenádou a psími pohledy ze zmařených šancí se Marke kochá raději. Manekýn a ofsajdový povaleč, Alessandro Del Piero. Pokud se v bedně po pažitu plouží on, jsem doma jaksi navíc. Dres Juve je ale o hodně tmavší, tenhle bílý repre Andulce moc sekne.

O tom, že v něm chodí i spát je asi zbytečné mluvit.

Jen tak…

Konečně se mi po delší době podařilo chytit rozumně ty tři moje baby dohromady. Není to ale ideál, v nejbližší době si tuto kompozici beru jako hlavní úkol.

Ještě malý update k Adél. Adél si naloudovala ke svým čtyřem základním funkcím funkci pátou, koukat() . Dá se to považovat za jistý průlom, je to první funkce, která viditelně a vědomě začíná nabírat a zpracovávat parametry z okolí.

Den 344.

Voda a odpady jsou hotové, začala se rozvádět šalina (červená dodávka) a centrální vysávání (bílá dodávka).

Stejně, realizovat všechny tyhle rozvody (tepla, vody, šaliny elektriky apod.) je jak vykládat vtip důstojníkovi. Dělá se to natřikrát a pokaždé důkladně.

1. Poprvé, když si člověk doma tvoří představu, jak by co chtěl. Loví informace o technologiích, kupuje všechny časopisy o bydlení, bivakuje na veletrzích, co na jednom stánku zaslechne s tím u druhého už si honí triko a zasvěceně mručí, porovnává, vybírá, do prázdných zdí si v duchu staví interiér (pět z pěti architektů dobře pomohou) a v návaznosti na něj si promýšlí rozvody. Kde mít všude vodu, kde mít hen jaký bazmeg na vypínání, kam posvítit (kam posvítit méně, aby nebyly vidět špeky), kde a jak si přitopit. Co ovládat dálkově, co automaticky, kam se vyplatí popojít pěšky a spustit to ručně.
   (tato fáze probíhala po celý minulý rok)
2. Podruhé u projektanta. Až se vše patřičně uleží a zapomene (hlavně rozhodující argumenty pro nejrůznější nadstandardy a novinky) dojde na to, že je potřeba celé návrhy na férovku povyprávět projektantům, kteří mají všechno zapracovat a vytvořit plány. Projektanti jsou většinou bodří a otcovsky shovívaví chlapíci, část návrhů nepřijmou za své, jemně a cizími technickými termíny vysvětlí, že buď daná záležitost technicky řešit nelze nebo že mnohem lépe je danou věc provést jiným způsobem, argumentují a ohromují technickými pindy (dost často je to o napojení naprosto všeho na jakoukoliv automatiku; dveře, světla, topení, větrání, všechno „… no pane a tady dáme čidlo, že“). Pokud náhodou víte o čem hovoří a prozradíte se, vytasí posledního žolíka. Nedbalým hlasem sdělí, že návrh změn je v souladu s nejmodernějšími postupy a že stejným způsobem zrovna řešili tu samou věc na baráku u Ozzyho Osbourna (nebo u Lucky Bílé, podle toho, na co člověka odhadnou).
   Tato fáze proběhla v půlce března.
3. No a potřetí si vše ještě prolezete přímo s řemeslníky na stavbě. Hoši koukají do plánů, mumlají si a ptají se: „… no tudy Vám povede ta trubka šéfe a tady chcete mít vypínač, jó?“ Tady je nejhorší, že všechny varianty z obou předchozích etap se prolínají a člověk vůbec nemá tušení, co kterým vypínačem myslel a jaké kde bodovky, fotobuňky a automatické blbovinky už nestačil projektantovi v projektu u každé cimry proškrtat. Pohodové na této fázi je, že řemeslníci se mě nesnaží do ničeho tlačit, jedou přesně podle papíru, procházejí kabel po kabelu, trubku po trubce a maximálně si dělají poznámky šéf souhlasí, šéf nesouhlasí. Co odkývnu bude, co ne, nebude a mám jistotu, že toto je finální varianta, která se vyteše do zdí a že definitivně žádné ventily nebo kohouty (kdo má zápich z povinného a pro budoucí ekonomy snad nejpřínosnějšího předmětu na VŠE PE_421 Technika a technologie a kdo měl navíc to neuvěřitelné štěstí, že na přednášky chytil Old Textilboye Mílu Hezinu, dokáže samozřejmě jednou provždy ventily a kohouty od sebe brilantně rozlišit, ještě jednou díky moc, Mílo) už nikdy řešit nebudu.

Zahájení sezóny, den 341.

Sezóna poprvé: Andulka, nedá pokoj až tam vleze, v bazénku.

Sezóna podruhé: Na domečku, dorazili první letošní skřítci, s trubišškámá, skřítci vodáci.

Kromě zadávání výroby oken trvala celková zimní přestávka na stavbě něco málo přes 23 týdnů (kdo rád přesná čísla, tak přesně 164 dní).

poslední zpráva ze stavby: Den 182. ze dne 24. listopadu 2004

Po kopačáku, den 3.

Andulka o víkendu prožila zásadní den. Z Brna jí přivezli dar darů. Opravdový, sešívaný, kožený, černobílý kopačák. Čím je list z Jínanu dvoulaločného pro Uctívače Ginga, Lord kódr pro Saurona nebo cigareta pro nikotina Janebu, tím je balón tvdý pro Andulku.

Stejně jako si křesťané tak nějak seřídili kalendář podle narození Briana, Andulka nalezla pro svá budoucí sívíčka podobně rovnocenný mezník. Přijetím daru Brněnských odkývla nepsanou smlouvu a přijala Kopačákovo desatero.

Jen pro srovnání, jak zní různá přikázání v různých náboženstvích.

• Nepožádáš manželky bližního svého. (Nezfauluješ v pokutovém území protivníka svého)
• Pomni, abys den sváteční světil (Pomni, abys nikdy v off-side nestál)
• Nezabiješ (Gólmana ze dvou metrů nezabiješ)
• V jednoho boha věřit budeš (Colinu, i když falešně kop pokutový nařídí, nezabiješ)

Andulka má tedy nový letopočet, čas určuje jako BB (before ball) a AB (anno ballo). Dnešek je dnem 3. AB

A to, že k této události došlo na pohanský svátek pálení čarodejnic je určitě nějaké znamení. Nevím sice přesně jaké, ale znamení to je.

Druhou a třetí fotku fotil děda, díky, já musel přihrávat čarodějnici.