www.spaceIL.net

Adélka

Samostatnost, vztek, vzdor, nezávislost, prosazování vlastních postupů, chronická nenažranost. Vyhýbání se duševnímu rozvoji a učení řeči, nezájem o říkanky, velmi malý zájem o písničky. Radost z pohybu, snaha o stálý pobyt venku.

Stejná výchova, stejní rodiče, stejné ráno, ale teď jinde jsme, je to jiná vesnice. Před naší, za naší, cesta má ať nepráší. Ale včíl, co s tím?

Andulka od 15 měsíců nenadělala do plen, úplně bez nich byla v roce a desíti měsících. V roce a osmi měsících začala mluvit ve větách a o měsíc později uměla poznat prvních pět písmen. Ve dvou a čtvrt letech poznala celou abecedu, o měsíc později i všechna čísla. Ve dvou a půl skládala dvanácti až patnácti článkové puzzle a věděla, kde je pravá a levá. Narodila se Adélka, ke které dokázala být nesobecká a ohleduplná. Ve třech letech četla slova, uměla napsat komplet velkou abecedu. O půl roku později poznala kompletně i malou abecedu, uměla sčítat a odečítat do deseti, počítala asi do 210 (pak už mě to většinou přestalo bavit poslouchat), začala se učit hrát prší. O tři měsíce později hrála prší bez renonců. Ve čtyřech letech píše slova, učí se poznávat digitální čísla a učí se hrát Sudoku.

Adélka má v roce a půl úspěšnost hlášení kakání asi 80 % (tzn. jedno z pěti jde stále do plen). Zřetelně umí pouze jedno slovo, NE. Nezřetelně ještě tři další, Mama, mňamňa, hají. Rozumí ale většině věcí, kladením vhodných otázek se lze dopídit čeho si právě žádá. Umí napodobit pár zvířátek, zřetelně a správně ale jen dvě. Má velkou trpělivost pokud jde o to někam se dostat nebo vylézt, má nulovou trpělivost pokud jde o opakování slov nebo nazývání věcí. Oproti Andulce vyniká v odvaze a ve schopnosti více zkoušet manuální činnosti, v houževnatosti a samostatnosti při zkoušení nových postupů a cest.

Andulka nás ještě dnes stále potřebuje cítit za zády, Adélce je totálně buřt, kde jsme. Potřebuje nás akorát, abychom jí otevírali dveře a servírovali jídlo. Občas se nám příjde pochlubit, když něco načmrká na papír. Jinak jsme jí dost volní.

Je pravda, že s Andulkou to bylo docela hladký. Kromě její přehnané úzkostlivosti, z které sice pramení pár problémků (přecitlivělost, plačtivost, velká nejistota v cizím prostředí, velký ostych před neznámými lidmi; všude musí mít doprovod, do školky se učila chodit na dvakrát a i podruhé to trvalo asi deset dní, než tam zůstala konečně jedno dopoledne sama, je dost panikářka) její vedení prozatím nebylo nic náročného. Vše, co se jí ukázalo, se prostě jednoduše naučila.

Adélka, ta se učit odmítá. Nesnaží se opakovat, spíš ukazuje páté přes deváté, vydává zvuky, A, E, U, Mmm, ajajá, knížky až do nedávna shazovala ze stolu na zem. Posledních pár dní konečně trochu obrat, začíná být ráda, když si s ní někdo listuje a vypráví jí, co je na obrázcích.

Nastejno jsou ve schopnostech jíst. Od 15 měsíců obě umí jíst samostatně lžičkou a obě samy pijou z běžného hrnku.

Je jasný, že je brzo dělat závěry, ale evidentně tahle naše druhá holčička funguje docela jiným způsobem. Nepříjde mi, že by byla hloupější. Je ale vzdorovitá, snaží se být samostatná, nelibě nese autoritu. Vypadá to, že teď teprve poznáme, co to znamená mít trpělivost a jaký to to je, když je třeba někoho k něčemu pořádně motivovat.

Andulčiny narozky

Andulka má dneska čtyři roky. Na oslavě v neděli tu bylo naráz 19 lidí (13 dospělých a 6 dětí), to je náš nový světový rekord. Marke a Lída jsou navíc těhotný, to by se ještě taky dalo připočítat za nějaký drobný.

Mezi mraky dárků, za které všechny moc děkujeme, bych se zastavil u dvou.

Prvním z nich je Barbie. Elišce se zdálo, že čtyři roky života bez Barbie je už dostatečná trýzeň a tak s Martou tohle sebemrskačství definitivně utly. Dodaly rovnou i náhradní oblečení, aby Andulka pochopila, v čem to spočívá mít Barbie. První Barbie je v životě ženy významný mezník. Stejný jako první kopačák, první kopačák Adidas, první kopačky, první kopačky Adidas, první vykouřená Gitanes bez filtru a první cabriolet Ferrari.

Druhou věc vymyslel děda. Šel kolem kšeftu a uviděl videohru Sudoku. Se svojí znalostí 20 anglických slovíček si poměrně rychle přeložil nápis age 4+ a podmínkovým větvením if… then mu starý mozek programátora vyhodnotil, že dneškem počínaje je podmínka splněna. Skromě prohlásil, že Andulka je chytrá po dědečcích a tak Andulka teď hraje Sudoku. Vypadá to jak větší pédéáčko, má to velký displej se síťkou čtverečků, 4 levely. Princip hry Andulka pochopila docela rychle, hraje na první obtížnost, zatím pochopitelně nehoní čas.

Víkend byl ten z náročnějších. V pátek od oběda do půlnoci bourání býka (8 metráků, 380 kg masa, svíčková 4,5 kg), 7 piv a hodně nějaké ukrutně nejedlé polské kořalky, která mi v hlavě šuměla ještě v sobotu na Pirátské svatbě (podařilo se jí přepít až v pět odpoledne) a v neděli, po několika málo hodinách spánku, oslava narozenin. „Lásko, mě ubývá sil přibývá kil…“

Barča s Pirátem

Dnešní událost už houfně okomentoval tuzemský i světový tisk, nechám tedy promluvit titulky, které v souhrnu poměrně přesně naznačují, jak to vypadalo. Na závěr si pak dovolím připojit své skromné fotky.

MF Dnes: Po Bílé i Hurtová, další oběť polského Jesus Christ Superstar!

pokračování na barca-pirat.spaceil.net

Fotky

První fotka je jak Oto Rákosník s popelářem.

První letošní dopis Ježíškovi

Je září. Každý řeší buď švestky nebo houby. Opravdoví másteři řeší obojí (pro pořádek, v sudech máme 250 litrů švestek a k večeři jsem se přejedl smaženicí, again ).

Ovšem popravdě, ti největší másteři teď řeší buď brazilské bojové tance (sry, j.cz ) nebo Ježíška. Andulka se mi dnes svěřila, že od Ježíška bude nevyhnutelně potřebovat nové kopačky. Oranžovo-zelené. Ještě, že babička v Brně je daleko, zcela jistě jsme jí ušetřili jeden infarkt.

Uhrál jsem to, že kopačky dělají až pro školáky, takže pokud jí zájem vydrží, pokusíme se Ježíška ukecat na Vánoce v první třídě.

Dopoledne proklábosené o kopačkách jí vyhecovalo k sepsání první letošní verze dopisu. Místo kopaček si naobjednala zatím nějaké maličkosti, mobily, foťáky, nějaký skládací les či co, nevím, co u toho psaní hulila.

Švestky

Téma týdne: švestky.
Cíl: do sudu.

Klavír

Andulka dnes začala chodit do klavíru. Má žákajdu a v ní napsaný: hlavní předmět - klavír, stupeň - přípravný.

Přemýšlel jsem ráno usilovně, jestli jsme to nepřeťápli. Ještě nemá ani čtyři roky, takto mladá a hned jí ničit duši kulturou?

Byla to náhoda, loni v listopadu jsem se zastavil na chvíli s učitelkou klavíru. Při řeči jsem se optal, odkdy se tak děti dávají na výuku. Prý už od tří. To mě dostalo. „Tak to jsme prošvihli, naše starší dcera už má o dva měsíce víc“, dělal jsem si trochu srandu. „To nevadí, každý věk má něco do sebe“, kontrovala učitelka, „můžu jí vzít na příští školní rok, ozvěte se ale brzo, už mám skoro plno.“

Leták z Kauflandu by nevyvolal větší křeč. Spustila takový ten myšlenkový mechanizmus, který se normálně používá až v důchodu. Když je něco k mání a tváří se, že to brzo nebude, tož je třeba si to rychle pořídit a je jedno jestli to vlastně potřebujeme nebo ne. Plato jogurtů za dvědevadesát, klavírní výuka pro tříleté dítě. No!

Jestli jsme to neuspěchali!

Jedna hodina trvá zatím 25 minut a stojí pade.

Na první hodině mapovaly prostor. Rozdělily si klaviaturu na sedm zvířátek, pak prstová cvičení, zpívaly písničky. Přišlo mi, že Andulka moc neposlouchala, točila se pořád na té židli, ale učitelka říkala, že dobrý, že je odvážná. Nevím, jestli to nejsou jen povzbuzujicí řeči. Kdo Andulku zná, řekl by o ní kdeco, ale pochybuju, že by jí ohodnotil slovem odvážná.

Za DÚ má namalovat obrázek zvonků a pak provádět denně prstová cvičení na klapkách a rytmická cvičení tleskáním.

Na klavíru v kanclu má rozložený svý "noty", každý den po školce bude mít 10 minut cvičení.

Služebník Josef a krásná Alice

Původně jsem měl pro tento zápisek připravený nadpis Tiger Josef a krásná Alice.

Tiger jako dvojsmyslnou narážku. Jednak na křestní jméno boha golfu (golfu, jakožto jediného Josefova seriozního koníčka; rozebírat koníček sedm piv a jednu zelenou se v tuto chvíli moc nehodí, že) a pak také jako docela výstižnou charakteristiku Jožova životního stylu. Josef je, respektive, jak vyjde najevo, byl tiger. Po tomto nadpisu měl následovat odstaveček, jak si řekli, že „jo“ a odjeli spolu se vší noblesou na první životní jamku (Alička golfuje ještě víc než Joža, příkladný koníček do manželství).

Jenomže.…

pokračování na alice-josef.spaceil.net