www.spaceIL.net

Tance se školkou

Andulka to se školkou točí z extrému do extrému.

Nejdřív loni v září hurá akce, ze dne na den, jdeme tam.

Po třech dnech obrat o 180°, vzlyk škyt, já tam nechci.

9 month later: Chci tam, ale ty tam budeš se mnou. 10 dní chození jen na hodinu a půl s jedním z nás, denní handrkování já tam zůstanu sama až zítra. Pak do konce školního roku ráno pláč já tam nechci, odpoledne bylo to perfektní.

Celých 9 měsíců navíc probíhala její neuvěřitelně otravná příprava doma. Každý den po ránu nám rozdělila školkové identity. „Maminko, ty budeš paní učitelka, já budu Kauolínka, Adélka je Míša a tatínku, ty budeš Fanoušek.“ A pak hned z dvojky na mě: „Fandóó, poťsi zahuát pexeso.“

Celé dny jsem býval Fanoušek, Miueček nebo čeutví jakej Filípek, ona si točila jména svých kamarádek, Marke většinou slízla učitelku, občas zkoušela říkat pane učiteli i mě, ale proti máločemu jsem bojoval tak, jak proti tomuto titulu. Fandu se dalo překousnout. Pane učiteli byl ale vrcholný opruz. A velmi otravný taky bylo, když důsledně vyžadovala, aby se jí říkalo Karolínko nebo co zrovna byla. Huh!

Od září už je to jakž takž. Občas po ránu kňourne, že nikam nejde, ale to už je jen ze sportu pro celkovou lepší ranní náladu.

Učitelky říkají, že už se ve školce i zapojuje. Nejvíc, když hrají fotbal. To říkaly, že školí i kluky o dva roky starší. Učitelky už taky můžou chodit samy na záchod, ještě v červnu s nimi Andulka chodila i tam. Teď už stačí, když se učitelky Andulky dopředu dovolí a můžou pak na tu chvilku zmizet.

Minulý týden jsme s Andulkou vyprovokovali debatu, jak to bude bývat se školkou odpoledne, zatím totiž celou dobu chodila domů po o. Andulka nám vysvětlila, že spát ve školce bude až jí bude šest, ale nejlíp, že tam nebude spát nikdy. Namítal jsem, že to, že umí hrát Sudoku je hezký, ale že je třeba zdokonalovat se i v sociálních dovednostech. A že přespat ve školce už umí rozhodně i některé tříleté děti a že tedy ona se svými čtyřmi roky, že už by bylo taky záhodno "se to naučit". A že pro začátek stačí zkusit jen dva dny v týdnu.

Andulka převálela v puse termín sociální a pak s těžkou hlavou odkývla, že druhý den ať je tedy po našemu.

„Měls puavdu, bylo to peufektní.“ Od prvního spaní už spí ve školce každý den. Kromě úterý, kdy má odpoledne klavír.

Takže to máme zase obrat, o takových, no ať nežeru, 195°.

Fotky, jako teď už poněkolikáté, nijak nesouvisí s textem

FAQ k současnému těhotenství

Ano, plánovali jsme třetí dítě. Ovšem o půl roku až o rok později.

Všechno se znepřehlednilo a urychlilo stěhováním.

Početí

Vracet se pamětí do června po stopách početí by bylo fajn. Jenomže početí se konalo v časech, kdy na novém bydlení panovalo bezvládí. Kdy nové osazenstvo bujaře slavilo a po všelijakém způsobu všechno zkoušelo. A v nějakých těch dnech, jejichž náplň je překrytá mlhou špiritusu, a ke kterým jsme se prokopávali až ex post za pomocí gynekologických kalendáříků, se testovala ložnice.

„Milý malý Nasciture, jsi kolaudační dítě. Mihlo se tu v těch časech dost lidí, doufám jen, že zrovna u testů ložnice jsem byl u tvé maminky přítomen právě já. Maminka si ten měsíc náruživě vyhazovala z kopýtka. Já si také vyhazoval, protože jsem kdysi svatosvatě slíbil, že vždy budu pařit s ní v dobrém i zlém.“

„Potoky slivovice. Až si po 5 týdnech popíjení jednoho rána vzpomněla, že už to 10 dní nedostala. Ale to už si vlastně všechno musíš pamatovat…“

Ukázaly se dva proužky. Ten druhý tam měl být po deseti vteřinách, ale byl tam už po třech. Suverénní a velmi neoblomný proužek (takový klausproužek).

Později jsme s VELKÝM ulehčením zjistili, že v prvních šesti týdnech těhotenství není plod ještě napojen na krevní oběh matky, takže i větší množství alkoholu v době početí a ještě i nějakých pár týdnů po T nemůže nic způsobit.

Příroda umí předjímat a dokáže být ke svým dětem nebetyčně velkorysá.

První poločas - Královská etapa

Marke bývá v první půlce těhotenství hodně zle. Ranní nevolnosti trvají celý den.

Letošní průběh nevolností vypadal jak výškový profil královské etapy na Tour.

• Bylo to dlouhý,
• bylo tam několik high category stoupání (stav, kdy nausea a bolest břicha přehluší všechno kolem)
• a závěrečné stoupání bylo jak na Galibier nebo na Stelvio (poslední týden nevolností se zvracelo i na večer).

Nástup a odeznívání byl časově totožný jako v těhotenství s Adélkou, dá se podle toho už seřizovat kalendář. Začátek v 9. a odeznívání v 17. týdnu. Bylo štěstí, že dvě svatby, které jsme v průběhu královské absolvovali se vešly zrovna do rovinek v údolí. Je taky pravda, že na ty nevolnosti má Marke recept, který občas zabírá. Celý den nepřetržitě něco uždibovat k jídlu, což se na svatbách dá moc dobře.

Je to dlouhý, Marke se osm týdnů plouží, přežívá. Letos připomínala lidovce. Neminul den aby se u mě nezastavila, nezašermovala mi prstem před očima a neprocedila:
„TŘI a DOST!
ROZUMÍŠ!!!“

A jak včíl

Výsledky triplu, odeznívající nevolnosti, první pohyby, neklamné známky, že těhotenství jde do druhého tlusťoučkého pohodovějšího poločasu.

A jak pak

Až proběhne někdy v březnu porod, nebudou vzpupné a nekomunikativní Adélce ještě ani dva roky. A to možná, jářku, z toho letošního červnového opojení teprve procitnem.

„A to je zatím vše, co co co cóó, to mám přece říct já, tak to řekni, tádydádydádydá, to je konec…“

Vlastně ještě pár fotek, které s povídáním nijak nesouvisí. Andulka už ztrácí svoji přirozenost a dost často pózuje.

Fotky

Fotky z víkendu.

Krtek a potopa, to je taková, no řekněme Kniha měsíce.

Zjara krávy na Maláku začaly u turniketů. Během následujících měsíců se propracovávaly až dosáhly konečné stanice. Teď už si může sníh napadnout si klidně. Děkujeme, kuavičky!

Krtek a potopa, to je taková, no řekněme Kniha měsíce.

Barunka Aktualizováno

Barunčino narození doprovázel informační šum.

Když dnes dopoledne Norbert volal, že se jim včera večer narodila Barunka, odbyla ho Marke, že takový zrovna kecy a že to by určitě nevolal až 12 hodin po té a že blbý srandičky, když přece čekají kluka.

Pár minut jsme se pak ještě bavili jakej je Bert kecal, a že cokoliv co řekne, musí se nejdřív korigovat násobením 0,1, aby se člověk dostal k pravdivým výrokům. Marke ještě poznamenala, že dokonce povídal o tom jak je krásná. Pche! Bert se v neděli po snídani dobře vyprděl a je v natolik dobrém rozmaru, že si může dovolit mírně si kazit náladu představami, že by se mu nenarodil kluk. A ještě falešnými zprávami jemně dráždit okolí.

Za půl hodiny volal znovu. Předal k telefonu Boženku. Boženka pravila, že včera celý večer hlídala Matouše, protože Bert byl s Lídou v porodnici. Kde se navíc navzdory všem předpovědím skutečně narodila holčička.

Vzdor staré cikánce, vzdor výprachtické čarodějce, vzdor všem špičatým břichům a dalším babským pověrám! Holčička.

Pak tedy došlo na dodatečné gratulace, zhodnocení břídila, vysvětlování 12hodinového časového posunu. Norbertova verze: nechtěli nás před půlnocí budit a smsku zavrhli jako neosobní. Lída: že se namísto kluka narodila holčička Bert rozdýchával 12 hodin než byl schopný začít po troškách s okolím komunikovat.

Bert měl dva kluky předpovězené od cikánky. Svět se řítí do pekel když už ani na ty Rómy není spolehnutí.

My máme vsugerovaný, že náš úděl jsou holky a smířili jsme se s tím. Jenže takový kolaps předpovědi v nás zase probudil pochybnosti a naděje (možná falešné!!!), jestli i v našem případě se to nezvrhne a přece jen tam nebude pinďour.

Čtrnáct dní dozadu jsme na férovku vybírali jména. Řešili jsme to už jako konečnou otázku.
Bude to … nebo ….
… má teď zatím převahu 51:49.

Toníka nám už vykousli-nevykousli, případný kluk by tedy byl …. Ale shodli jsme se na tom, že vybírání chlapeckého jména je stejně věc podružná. Máme ho napsané, ale to jen z úředních důvodů, protože, jářku, něco se do toho předporodního formuláře vyplnit musí.

A teď tohle. Ta nejistota. Scheisskatz!

O něčem tak přízemním jako je ultrazvuk samozřejmě nemůže být ani řeč!

čtvrtek 19. října 23.35 h Aktualizováno

Nějak jsem zatvrdl s fotkama. Barunku fotil Bert. Zbytek je dnešní večírek. Marke dolamuje Baileys, my s Bertem kvasnice 11° a JPS Whiskey. JPS jsem už viděl formule 1, hadry, cigára, duschbad. Teď i visku. To bude kua něco jak tesco mouka, tesco špagety, tesco jogurt, nějakej asi zas řetězec, ne!?

Sprcháč, na ja, ich komme

O víkendu jsem se zamyslel, jak já to umím. Dumal jsem, která z věcí mě na novém bydle bere nejvíc. Co je ve srovnání s předchozím bydlením pro mě největší civilizační skok dopředu? Bez čeho bych už od teď víc nechtěl být?

Vymýšlel jsem deset nejpřívětivějších záležitostí, se kterými si lebedím, řadil jsem je od desítky směrem nahorů. Sobotní podzimní rána jsou zemitě rozvláčná. Mlhavá a plná lyriky.

Najednou už to bylo ke spláchnutí. Abych nevypadl bez jakýchkoliv závěrů, top ten jsem prozatím poslal do dža a dal rychle dohromady jen stupně vítězů.

A přestože máme v baráku pár stavebně-technických neotřelostí, s přehledem zvítězily běžné obyčejné věci.

Sprcháč

První flek je jasnej.

A to i přesto, že náš sprchový kout zdaleka nedosahuje kvalit a rozměrů koutů, které jsme užívali na koleji Jarov III G.

VŠE tenkrát předběhla dobu a správně pochopila, že i sexuální výchova zvyšuje jejím posluchačům šanci na úspěšné uplatnění. Prozíravě vyprojektované sprchové kouty, kde bylo možné pohodlně procvičovat neopomenutelnou součást vzdělání budoucích managerek, sex ve sprše, byly dokonce tak velké, že se dalo chodit na cvika ve skupinkách.

Čemu v mládí přivykneš, celý život pak hledáš. Temné mezidobí od konce školy do nastěhování do nového, které bylo bez sprcháče, už je pryč. Rovnováha bytí a jsoucna byla obnovena.

Lednička ve výšce postavy…

…, ke které se nemusím ohýbat. Nedejbože klekat. Pro moji chatrnou tělesnou schránku není ohýbání a klekání bůhví jak výživné.

Dřív jsem trpěl podvýživou, mnoho jsem nesnědl. Být totiž před ledničkou ohnutý déle než dvě vteřiny bylo pro moje nohy muka. Nikdy jsem si z ledničky nevybral, co bych s chutí snědl, ale jen to, co mi nejrychleji přišlo pod ruku. Byl jsem štíhlý až vyhublý, co posměšků jsem nachytal na vystouplá žebra a břicho dovnitř.

Od té doby, co mám kosmodisk a lednici postavenou 70 čísel nad zemí, moje problémy odezněly. U vybírání už mě nic neomezuje, jím hodně, pravidelně přibývám na váze a přátelé mi říkají, že se teď mnohem víc usmívám.

Myčka nádobí

Třetí místo získala úžasná věc, která dělá ďžuch-ďžuch a kterou jsem až dosud vídal jen v televizi. Každá voda ale jednou steče dolů, Štěpánka se dostala Kubovi za ženu a pokrok nezastavíš.

Pohotovost, rychlý odhad situace, řešení úloh na optimalizaci využítí vnitřního prostoru, maximalizaci množství umýtého nádobí během jednoho cyklu v konstantním prostoru, to jsou témata vývojářů z NASA a teď taky moje.

V jednotlivých iteračních krocích vyoptimalizuju množinu nádobí (to probíhá během setiny vteřiny v duchu, takže načisto pak jedu bez opakování a přeskládávání), s velkým přehledem umím nasypat prášek, ze dvou programů vybrat rychle ten správný a v případě potřeby zkušeně doplnit sůl nebo leštidlo. S tou solí jsem vůbec hodně dobrej, Franta řikal, že snad i jeden z nejlepších na okrese. Člověk ale nemusí zoufat, když se nedaří, je tu ta berlička, tablety 5 v 1. Je to sice největší lůzeřina co znám, my sypači těmito absolutně neschopnými hovádky tableťáky pohrdáme, ale je fakt, že nádobí mají taky čistý.

U nás je to souznění duší. Své potřeby mi něžně vyblikává sadou červených diod na panelu a já se kvůli ní doučil němčinu. Teď když zavrní a zamrká Salz nebo Rückenkratzen, hned vím, co jí chybí.

Deník

Veselá historka z natáčení. Nutno ještě podotknouti, že je možná veselá jen pro lidi z branže a pro rodiče malých dětí. A je ukrutně krátká.

„Maminko, zvížátka od nás taky beuou noty?“
„Ne, zvířátka přece neumí číst. Jak`s na to přišla?“
„No, jak jste teď mluvili o ježkovi.“
„ Ne Andulí, to nebyl ježek zvířátko, to byl jeden skladatel. On se jmenoval Jaroslav Ježek.“
„Chi, chi, tak to je fakt dobuý, maminko.“