www.spaceIL.net

Z Lukové

V Lukové holky hodně žraly takovej tunel, ve kterým se trénujou psi.

Ovšem žraly i koláče.

Kopačky pro Andulku

Andulčina pomalost při oblíkání atakuje hranici snesitelnosti. Andulka se sice od tří let oblíká sama, ale v rychlosti zamrzla na výchozích časech. Ve školce její zdržování už překračuje dobré mravy.

Domluvy, zákazy sladkýho a zákazy Večerníčka nefungují. Vlastně vůbec systém biče s Andulkou nic nedělá. A tak zkoušíme zavést systém cukru. Vyhlásili jsme pro ní soutěž. Pokud bude Andulka třikrát po sobě první ve školce v oblíkání, koupíme jí kopačky. Viděli jsme teď v Leťáku dětský Umbro asi za 7 kil, moc se jí líbily. Ona má jinak kopačky dlouhodobě slíbený až půjde do první třídy, to se furt ujišťuje, jestli jsme na to nezapomněli. Teď má možnost je získat dřív, tak se uvidí, jak moc po nich touží.

Aby se nestalo, že bude třikrát první, dostane kopačky a začne být zase beznadějně poslední, má soutěž pojistku v podmínce, že jakmile bude jednou poslední, tak se kopačky schovají, dokud zase nebude třikrát první.

Být ve školce první oblečená, když jdou dopoledne ven je velká výzva, protože některým dětem pomáhají s oblíkáním učitelky. Aby se jí to podařilo, bude muset mít hodně našlápnuto. A zopakovat to třikrát po sobě… myslím, že je skoro bez šance, ale uvidí se. Ono zase stříbrný Umbra, jako má Owen, nemůžou být zadarmo. Učitelce jsem už o soutěži říkal, smála se a říkala, že se těší.

Ještě bych měl poznamenat, že Marke mi s pěstí u mého nosu jemně dokola opakuje, že tu laxnost má Andulí po mně. A že jestli Andulka bude stejná jako já, tak že z nás vyroste. Což si myslím, že je taky hezkej závazek. Takový tři čtyry cenťáky navíc budou Marke slušet.

Takový odpolko

Ve čtvrtek jsem po delší době čistil objektiv. A příjde mi, že je to znát jak prase.

Dantonín už taky tůruje.

Matouš a Adél, komando zase spolu. V rychlosti a intenzitě nabalování špíny ční nade všemi. To ale nejsou dva hnědé flíčky na kolenou a zaprášené boty. To je hrubá špína. Prach, písek, hlína. Od hlavy až do bot. Any time, all the time.

Po dlouhé době jsem mírně přisvětloval do protivky. Nemám na to automatiku, hrál jsem si s nastavením intenzity růčo. Jak přisvětlování normálně nemusím a nedělám, tak při vyloženým protisvětle zjišťuju, že je to dobrý.

Adéla Ježková

Lidi, kteří mají u baráku kočky vědí, že když se kočkám nalévá mlíko častěji než jsou kočky schopny průběžně vypít, tak se na nedopitý zbytky naučí v noci chodit ježek.

Pohádka o ježkovi a zlobivém varleti

Ten můj přítel Vilda, …

… on je na ženský. Přitahuje baby a já mám kulový.

Tak si oba žijem přímo náramně.

Že jsem si já bláhový, nevzal raději Pištu Hufnágla.

Nebo Čenicha s Jožinem.

Pískoviště

V druhé třídě valil vtip.

Ředitel blázince povídá bláznům:
„Hoši, když budete 14 dní sekat dobrotu, tak Vám nechám postavit bazén.“
Blázni 14 dní nezlobí a tak jim ředitel postaví bazén. Blázni do něj skáčou, placáky, šipky a bezvadně si užívají. A pak ředitel řekne:
„Blázni! Když budete hodní dalších 14 dní, tak Vám do něj napustíme vodu.“

Tohle pískoviště už je tu 3 týdny.

Čenkovice

Pro babičky

Petar Spaceilescu

Mám nový botičky. Kožený, seladonský. Z dovozu. Originál Rumunsko! Ňáko se mi moc líbily. Zmiňuju je proto, že jsou úplně mimo můj zavedený
autda:_outdoor MaxtraktorHugegripBagančFreeride fuckhustej styl.

Pokus. Svět se točí, že?.

Jesli ovšem nevypadám jak šviháckej hoša od Modrý Ústřice. Nevím, no.

„Tu-túúú-du tu-du-dúúú…“

Fotky

2 years later

Jak rostou pampelišky, vzpomněl jsem si na dva roky starou fotku.

O zrcadlovkách

Měl jsem rozepsanej větší zápisek o vybírání foťáku. Nevědomky mě k němu ve vzkazovníku popostrčila Janina.cz, když mi na mé prvotní oblouznění Sony H9 nadhodila, jestli bych neráčil spíš zdrcadlovku. Což je otázka, kterou, když na to příjde, je blbý zametat pod stůl. Protože pokud člověk má byť jen sebemenší pocit, že by si někdy zrcadlovku rád pořídil, není nikdy od věci vyjmenovat si důvody, proč si ji nepořídit právě teď.

Prolízal jsem internet srz na skrz, testoval, porovnával, sepisoval si poznámky a dojmy. Nakonec jsem zjistil, že ten připravovaný zápisek nemá grády, že se stejně pokouším srovnat nesrovnatelné.

Takže zveřejňuju jen tento abstrakt.

Proces výbírání

Postup při vybírání foťáku byl přibližně následující. První kolo:

• Velikost snímače musí být ≥1/1,8″
  tím jsem hned pro začátek zhustil síto tak, že pomalu nebylo z čeho vybírat

Druhé kolo, směs parametrů, na kterých mně osobně záleží:

• co nejmenší ohnisko objektivu, rozhodně <35 mm, lépe ale <30 (v přepočtu na kinofilm)
• pokud možno rychlé ostření, i za horších světelných podmínek
• co největší frekvence při sekvenčním focení, alespoň >1,5 sn/s, lépe ale ≥2

Po druhém kole už mi k výběru zůstaly jen 3 (slovy tři) přístroje:

1. EVF zrcadlovka FujiFilm S6500fd
2. kompakt FujiFilm F31fd
3. a třetím přístrojem myslím všechny digitální zrcadlovky

Třetí kolo bylo jednoduché:

• technická kvalita fotek

Porovnáváním kvality snímků jsem se bavil dlouho, na různých fórech je srovnávacích fotek mraky, na Imaging-resource.com je dokonce rubrika Compare Sample Image, stejné fotky pro všechny foťáky, v plném rozlišení, s exifem pro kontrolu, srovnávat se dá dlouze a důkladně

Technickou kvalitou snímku rozumím součin ostrosti a absence šumu. Záměrně píšu součin a ne součet. Vzhledem k výši rozpočtu jsem, co se týká kvality, připravený odpustit jistou míru soudkovitosti (jsou dokonce případy, kdy se mi líbí), aberaci (dá se jednoduše odstranit při postúpravách na komplu) a nepatrnou vinětaci (pokud nelepím panoramata, většinou si ji ani nevšimnu).

Výsledek

Morálním vítězem se stal FujiFilm S6500fd. Fuji disponuje relativně velkým snímačem 1/1,7″ s relativně "nižším" 6Mp rozlišením, který v součinosti se sofwarovým zostřením vyrábí velmi ostré snímky bez šumu. Jeho o třídu nižší kolega F31fd dělá snímky stejně hezké, zaostává jen svojí výbavou, pouhým 3násobným zoomem a větší minimalní makro-zaostřovací vzdáleností.

Z digitálních zrcadlovek jsem sledoval ty levnější, Sony Aplha A100, Pentax K10D a Nikon D40. Všechny měly testovací fotky horší než S6500sd, což mi bylo samozřejmě divné. Kouknul jsem tedy pro jistotu i na absolutní profi třídu Canon EOS-1Ds Mark II (cena cca $ 7.000) a zjistil jsem, že i zde jsou fotky z Fuji evidentně ostřejší. Automatické softwarové zostřování, které Fujina během ukládání snímku do JPEG provádí tedy hodnocení podle ostrosti znemožňuje.

Nicméně Sony A100 i Pentax K10D měly při použití se základními setovými objektivy s ostrostí problémy větší než malé, což je, vzhledem k jejich cenám (3× větší než u Fujifilm S6500fd) z dalších úvah vyloučilo.

Důkazy k tvrzením z posledních dvou odstavců viz Compare Sample Image. Rozdíly jsou nejlíp vidět na fotkách monoskopu.

Jenomže i Fujifilm S6500fd zůstal jednookým mezi slepými, při podrobnějším pročítání diskuzí na fórech jsem zjistil, že při nejširším ohnisku Fujiny barví okraje snímků do modra.

A to je konec dlouhého testu, ze kterého vyplynulo pouze to, že na trhu není momentálně foťák ten, aby se spaceILovi zalíbil ve všem.

A jak teda se zrcadlovkama?

O zrcadlovce, která stojí třikrát víc než ta EVF Fujina a která má při tom horší výsledky je blbost uvažovat. Věřím, že s lepšíma objektivama než s těma nejlevnějšíma by se kvalita snímků u zrcadlovek brutálně vylepšila. Jenže stejně brutálně by se navýšila celková cena a tu si teď dovolit nemůžu.

Při tom všem probírání jsem si samozřejmě navolil svoji optimální sadu. Stačil by mi Nikon D200 (38.000 Kč), objektiv Nikkor 17-55mm f2,8 (40.000 Kč), objektiv Nikkor 55-200mm f4-5,6 (8.200 Kč) a objektiv Nikkor 50mm f1,4 (8.700 Kč). U Nikonu bohužel nedělají můj sen, objektiv s pevným 35mm ohniskem a se světelností 1,4. Tu dělá jen Canon, stojí 38.900 Kč. Nikon má s touto světelností v nabídce jen tu pevnou padesátku. Možná bych si tedy jen kvůli této věci pořídil vše komplet Canon… Každopádně když to posčítám Nikon sada by byla za 94.900 Kč, Canon ještě o 30 litrů dražší…

Ale zpátky na zem. Na zrcadlovku a pár objektivů možná dojde až splatíme hypotéku, což bude už za necelých 17 let.

Možná příjde i Fuji

Prozatím uvažuju, jestli u té Fujiny překousnu modré okraje na široké ohnisko nebo ne. Novej foťák potřebuju, Casio QV-5700 mám 5 let, s fotkama jsem spokojenej (na Casiu je optika Canon, světelnost v celém rozsahu zoomu 2,0-2,5, to je pořád o třídu výš než drtivá většina současných kompaktů), ale drtí mě jeho pomalost. Na první fotku po zapnutí čekám 10 s, perioda mezi fotkama je asi 7 s. Při focení dětí jsou ty prodlevy nekonečný, pokud nepořídím něco rychlýho, tak mě z toho brzo trefí.

Tož uvidím.

Narozky, Velikonoce, 5místná Schade Octáfka

Adélčiny druhé narozky

Standardní společenská akce. Od poslední podobné události rozeznatelná jen tím, že přibyli Barburaka a Vilda. Barburaka, tak říká Matouš Barborce a mně se to líbí, zní mi to jako Rumburaka.

Snažil jsem se fotit, ale zjištuju, že můj foťák je čím dál pomalejší. 7sekundová perioda mezi jednotlivýma fotkama je nekonečná. Mám 5 fotek, z toho jsou 3 rozmazané, tento rok doufám provedu po pěti letech upgrade, začínám se rozhlížet, aktuálně se mi líbí Sony H9.

Velikonoce

Na Velikonoční pondělí mi došlo, že převaha žen v rodině může ve vaječném účetnictví zadělat na solidní průser. Já přispěl na stranu Má dáti třemi vejci, Vilda dodal pár smažených vajíček do plíny, ovšem stranu Dal zatížila Andulka vším, co jsme měli doma. Pochopil jsem, že ta profláklá pojistka „…dejte aspoň bílý…“ není v básničce pro nic za nic. Nikdy bych tomu nevěřil, ale došlo na ni, poslední koledníci už dostali jen vařený nemalovaný. Čtyřicet vajec v kopru.

Andulce Marke ráno připomněla to ženské tajemství, že dostat od všech kluků ze vsi na zadek je nevýslovná radost a pocta, načež se Andulka nechávala, někdy až moc ochotně, flákat po zadku. Občas se na chlapce tvářila i tajemně sladce, jak Libuška, když jí měl Trávníček už načatou a dobaloval ji světáckými hláškami „… tenkrát v lese, ta malá holka… tos byla taky ty, ten mladý čarostřelec…“

Rodinný vůz

K první zkoušce převozu pětičlené rodiny na vzdálenost osmi kilometrů jsme vzali octávku. Znám demagogické, předpojaté kverulanty, kteří jsou ochotní tvrdit, že octávka je jen blbá malá nákupní taška. Pche!

Během necelých 27 minut jsem v pohodě postupným a promyšleným skládáním dokázal na zadní sedadla dostat dvě sedačky i vajíčko! A možná někdo pukne vzteky když dodám, že se tam nakonec vlezly i děti. Naprosto v klidu, všichni měli všude dostatek místa! Vilda dokonce ležel!!! Vito může klidně zůstat v garáži, si klidně.