www.spaceIL.net

Fotky

V sobotu jsem se Andulkou koupal na prýglu. Koupání v přírodě 26.5. je můj nový rekord. Andulka vlezla do vody sama, dobrovolně, tvářila se radostně, plížila se radostně. Velmi neobvyklé.

Roundup

Co jednou spaceIL schvátí…

… to už nenavrátí.

Vyžívám se v postřicích. Když se dobře vyspím, používám i biologicky odbouratelný.

Ta spoušť po mně, to blaho, muhehehééé…

V hlubokém zármutku…

… oznamujeme všem příbuzným a známým, že nás navždy opustil náš milovaný
kočárek.
Odešel náhle a nečekaně tuto neděli.

Za truchlící pozůstalé
Vilda s rodinou.

Nekrolog

Kočárek jsme pořídili v Riu de Žambéru na podzim 2002 za 8 litrů. Náš jediný požadavek byl trojkombinace a odolná terenní kolečka. Nadplán měl čtyři nezávislá odpružení.

Vydržel toho dost. Je mnoho takových, kteří mohou dokázat, že projel, sjel a vyjel cesty, kudy horko těžko kráčela lidská noha. Jednoprkenné lávky nad bystřinami, pařezová a kamenná stoupání ve svazích se sklonem větším než 30°, zasněžené neprotažené cesty a pěšiny. Nenápadný a přitom vytrvalý, silný a ve všech směrech přizpůsobivý pomocník. Nevypadal moc moderně, ve Vaňkovce mezi tříkolkama působil humpolácky a trochu zaostale, jenže my jsme věděli, kde je jeho síla.

Neznám moc kočárků, které vydržely víc jak jedno dítě, vydržet dvě děti je skoro vzácnost. Náš kočárek měl našlápnuto obstát i u Klabzubů. Čert vem 8 litrů, byli jsme na něj strašně zvyklí. Vzhledem k našemu populačnímu plánu, na kterém se dosud nic nezměnilo, měl už jen rok do odchodu na zasloužený odpočinek.

Tuhle neděli mi na Sevastopolské stál přímo za parkovacím flekem strom. Abych mohl otevřít kufr, musel jsem trošku povyjet. Vyndal jsem kočár a zalezl zase couvnout do řady. Když jsem vypnul motor, myslel jsem zravna na cosi a na kočár za autem jsem zapomněl. Když si na něj Marke po třech hodinách vzpomněla, kočár už za autem nebyl. Děda říkal, že santusáci chodí prohrabovat popelnice, které jsou u parkoviště, každý dvě hodiny.

Nechť je mu náklad santusákův lehký.

Baroš, fočus, Gripeny

Psal jsem, že Vilda půjde na plac až se trochu předvede. Dneska ho znásilňoval Baroš, což si myslím, že už stojí za zmínku.

Náplň jednotlivých dní se pořád mírně mění.

Momentálně třetí den jedeme následující schéma: Vrátím se v šest z kanclu, v chodbě mi stepuje Baroš, můj příchod je pro něj signálem začít si zavazovat kecky. U toho mně vysvětluje, ať se rychle převleču, že jdeme na hřiště. Přidává se i Adina. Za půl až tři čtvrtě hodiny jsme zpátky, večeře, 15 minut klavír, sprcha, uspávání, rande na pískovišti, test antikoncepce, žehlení+kompl a odjezd do hajánkova.

K čemu jsou dobrý Gripeny

Dneska je výjimka, Andulka usnula ve školce a teď nemohla zabrat, takže jsme z programu škrtli pískoviště a všechny body po něm. Koukáme na fočus, je středa a dobrého fotbalu je třeba. Já sepisuju tohle, Andulka taky kouká na bednu a u toho se mně, úplně mimo mísu, ptá k čemu jsou dobrý stíhačky.

Před 14 dny nám při fotbale přelítli velmi nízko nad hlavama dva Gripeny a od té doby má Andulka dalších pár problémků. Jednak mě pořád ukecává, že do Řecka by raději letěla stíhačkou a ne čárovým letadlem a druhak ji stále trápí, k čemu jsou stíhačky dobrý.

Přednášel jsem jí o všech bojových přednostech, jenže Andulka to smetla otázkou, na co jsou dobrý teď, když se nebojuje. Říkal jsem jí, že hlídají, aby bylo všechno v pořádku a ona opáčila, jestli to znamená, že hlídají, aby bylo na fotbale všechno v pořádku a jestli si někdo nezlomil ruku. Připomněl jsem jí, že na zlomenou ruku stačí sanitka čímž se mi potřetí vrátila otázka, k čemu je teda dobrá stíhačka. Pak se Marke zvedla, že Andulku půjde uspat.

Já mám do rána na to si připravit, k čemu je dobrá stíhačka, když se nebojuje. Budu muset říct pravdu, že na ochranu vzdušného prostoru. Nechce se mi do toho, protože to je typická exponenciální odpověď. Odpověď, která při Andulčině povaze akorát vyvolá další, ještě mnohem širší řadu otázek… „Ochrana? Před čím? Prostor? To je až do nebe nebo trochu níž?…“

Pokud se mi podaří rozpravu o potřebnosti stíhaček definitivně sklidit ze stolu do konce týdne, budu to považovat za úspěch.

Afterparty

Tak samozřejmě, furt je teď fotím. Adél omládla. Kdyby neměla naušnice a navlíkli bysme jí lacláče, bude z ní malej kluk raubíř.

Andulka spíš než dívčí rysy ztratila věk. S klukem si jí nikdo nesplete, ale vypadá mladší. Jenže to s kratšíma vlasama každej, Karle!

Pískoviště podruhý

Jak jsou teď teplý večery, tak my na tom pískovišti aspoň randíme.

Photoshop a realita

Jsou okamžiky, kdy je Photoshop syrovější než realita.

Jsou okamžiky, kdy Photoshop realitě zavidí.

Andulka žadonila tři dny. Aby mohla líp hlavičkovat, říkala. Jmenováním všech holčiček z našeho okolí, které mají dlouhé vlasy jsem zabil půl hodiny. Nezájem.

Adélka to měla povinně. Kromě ofiny toto bylo její první stříhání vůbec.

Andulka už jednou na krátko byla.

Pouť

Pouť je open-air fenoménem a nepostradatelnou událostí života regionu. Pospolitost na dřeň.

Pouť je ale i záležitostí jednotlivce a katalyzátorem správného individuálního vývoje osobnosti. Kde jinde se dá naučit a po 10 minutách celé odpoledne procvičovat důležitou životní frázi „daší kououoč!“ (další kolotoč). Adél sesedajíce z jedné atrakce nás touto frází upozorňovala, že je nevyhnutelně nutné odzkoušet tu další.

Sraz ze základky…

… po 18 letech.

8d.spaceil.net

Aby to nedopadlo tak, že bych ze srazu neměl ani jednu fotku, v závěru jsem se tulil k kdekomu a fotil jsem se. Tak proto takové jásavé aranžmány.

Skóre: 9 piv, 1 fernet a 2 steaky bez přílohy.

S Pirátama

Adršpašské skály, Nové Město nad Metují

Adršpach

Focení v Adršpachu mě drtilo. Všechno kolem bylo kýčovitě krásný a mně se zdálo, že mi furt nejde nějak výstižně to zachytit. Samotnou přírodu a krajinky mě fotit nebaví a to i v případě, že jde o nějaký spešl úkaz jako bylo tady to skalní město. Pořád jsem tam nemohl nějak nearanžovaně nacpat lidi. Navíc bylo potřeba fotit na výšku a fotky na výšku já nerad. Taky jsem je nakonec skoro všechny naházel do koše.

Já moc žeru ty scény z Třetího prince, jak Trávníčka a Jirku Bartošku pouštějí skály z prokletí, hrajou u toho takový majestátný fanfárový žestě a jak k nim Libuška běží a háže ty svoje provinilý oči a Barťák, jak jí očima vyčítá a zároveň odpouští (to už hrajou tklivě smyčce), to já vždycky brečím.

Yahoo je Trávníček. Jirka bývá někde výš, po uvolnění vždycky sbíhá ještě z písčitýho srázu. Yahoo měla v šátku Vildu, tak jí při sbíhání ze srázu dublovala raději Angelina Jolie, ony jsou stejný typy.

Nové Město nad Metují

Cestou do Adršpachu jsme objevili nenápadnou perlu Východních Čech, Nové Město nad Metují.

V Nových Městech jsem měl vždycky trochu zmatek, protože v republice jsou minimálně tři:

1. Nové Město na Moravě (Vysočina)
2. Nové Město nad Metují (Východní Čechy)
3. Nové Město pod Smrkem (Liberecký kraj)

Nevím jak ta ostatní Nová Města, ale v Novém Městě nad Metují se dají strávit tak 3 hodiny příjemných loudaček kolem náměstí a v zámeckým parku. I když, abych nekecal, možná jen dvě a půl hodiny chození a pak půlhodina až hodina v hospodě na námku. Fotogenický, upravený, klidný městečko se zámkem, se zámeckým parkem a se třema hospodama na náměstí, kde v jedné byla kančí gulina za šede, v druhé hovězí gulina za 54 a uzená krkovice s bramborákama za 56.

Mě po příjezdu do Nového Města klekly baterky a v neděli byly v celým štatlu otevřený jen tři hospody na náměstí, íčko a kostel. Baterky neměli nikde, sehnal jsem je až v Adršpachu, takže z Novýho Města mám nafocený dvě fotky, kde ty zásadní věci z města, hlavně náměstí, vidět nejsou.

Holky učím, že v kadění musí být pořádek. Po ránu a pořádně. Protože jak je v tom binec a každej si jede sólo kdy ho napadne, tak zdržuje ostatní a to je pak na hovno taková práce.

Pak nemáme domů dojíždět až v devět.

Panorama

Řepkové moře.

Kluci z kombajnů by možná řekli moře řepky.

Zatopenej lom v Adršpachu.

Na Starém bělidle

Ve druhé třídě valil vtip:

„Babičko, víš, že už chytili Fantomase?!“
„He, he, he, he…“ (je potřeba se smát, jako když člověk odlétá v Citroënu a ohlíží se dozadu přes rameno).

Málokdo ale ví, že Fantomas přistál na Starém bělidle.

Nebyl to úplně záměr. Jenomže přítomnost paní Proškové, kněžny a komtesy Hortenzie, syntéza venkovské a panské ctnosti, obratnost matky čtyř dětí střídaná kostýmky a lodičkami zámeckých dam namíchaly takové erotické dusno, že Fantomas zapomněl na Helenu a i na tu děvku, co vymontovala brzdy, a převlečen za babičku, s uspokojením nějaký čas zůstal.

Z pohledu běžného návštěvníka není důkaz zřetelný.

Dorazí-li ale do Ratibořic bystré oko, dokáže přítomnost Fantomase hravě odhalit.

No a ještě pár záběrů pro dokreslení…

… tady je Viktorčino…

… a na konec ještě test pro vlastivědné děti:
Ve kterém městě nám to přímo pod krásným renesančním zámkem postavili funglovej market v novochalupním slohu?

Fotky

Kromě toho, že jsem vyleštil objektiv, jsem začal zase fotit na formát 3:2.

Joj, jak mě to teď baví!

Vilda pasák

IT expert

Sedím denně u počítače. Říká se o mně, že posílám emaily. Dokonce se ví, že umím dávat na internet fotky. A už se ví i to, že dokážu v počítači najít, kdy jede nejbližší vlak do Pardubic. Ve svém okolí jsem si vším tím poprávu vydobil titul počítačový expert.

Ještě upozorním, že termín počítačový expert je termín laický. Mezi náma klukama expertama si říkáme ajťáci a když to někdo z nás říká jinak, tak to my hned poznáme, že na nás ještě nemá, že je to pěkná lama. Taky nemáme rádi adminy, protože ti jediní nás mají přečtený a dávají si nás kdykoliv s chlebem a cibulí.

Díky mým proslulým vědomostem jsem občas požádán, abych s nečím poradil, naučil, vysvětlil, abych prostě z někoho udělal adepta na ajťáka.

Pointa bude krátká a výjimečně bez jakékoliv ironie.

Měl jsem nedávno zkušenost s úplným začátečníkem. Začali jsme prostým psaním a úpravou textu. Nikdy by mě nenapadlo, jak velký problém pro začátečníka je naučit se jen pouhý rozdíl mezi klávesami Backspace a Delete. Když se do hry přidala i klávesa Enter, vše už bylo totálně nepřehledný. O směrových šipkách psát už nemůžu, protože pro výsledný stav už neznám žádný vhodný termín.

Editace textu. Věc, kterou člověk pomalu nevnímá, dělá automaticky, bezděky ovládá 20 způsobů, jak něco připsat, umazat, vložit, vyhodit, zkopírovat, myšákem, shiftama, šipkama… Já vím, že počítačový analfabeti jsou a že jich je určitě nezanedbatelný počet. Přesto mi každé takové setkání přijde pořád neuvěřitelné.

Rozhovor s levým ňadrem

Výlet kolem Bukovky připsal do rodinné guinessovky dva řádky.

První záznam dala Adél. Ušla 4 kiláky a splnila dvouletou výkonostní zkoušku.

O druhém záznamu nejlíp vypoví jeho přímý aktér. K rozhovoru jsem přizval Markétino levé ňadro:

Cesta byla dlouhá, v druhé přestávce zbyly k jídlu jen šišky.

To je ono. Zimní čepice, fičák, historicky nejnižší teplota u kojení. Vildovi z oranžové deky vykukoval jen pysk. Ne každý měl ale takové štěstí…

Pohled z kokpitu.