www.spaceIL.net

Zvířátkovej týden

Muž povídá svoji manželce: „Jdu koupit prase, uděláme jelita a klobásy.“
A vzápětí synovi vypálí takovou ránu za ucho, že se posadí.
Žena na něho křičí: „Zbláznil ses nebo co? Chceš ho zabit? Co ti udělal?“
A muž povídá: „Už ho vidím, debila, jak to žere bez chleba!“

Zvířátková dieta

Odpoledne se stavil velkej Mira a malej Mira, taky babička, dovalili 2 a půl kila uzenýho. Pro čerstvý uzený, který ještě neprojde mražákem mám velkou slabost a žeru ho bez chleba.

V pondělí se zastavili na kus řeči Verča a Ondra, naši nejbližší sousedi. Jsou milí, jsem rád, že jsme kápli zrovna na tak fajn děcka. Měli v sobotu gólovačku (přesně na 6leté výročí naší gólky, to je nějaký znamení!). Donesli nám výslužku, půlku dortu a talíř koláčů. Dort byl krémovej a na povrchu celej politej marcipánem. Pro marcipánovej dort, kterej neprojde mražákem mám slabost a žeru ho bez chleba.

Když jsme se sousedama klábosili, prohučel kolem Pepík Moravec. Spurtoval na cílové rovince, ale stačil na mně houknout, že mám u něj v hospě 3 kila klobás. Domácích klobás, které neobsahují aditiva a jiné složky než maso a pepř. Pro klobásy, který ještě neprošly mražákem mám velkou slabost a žeru je bez chleba.

To se tak sejde týden, že člověk do pátku nemusí do krámu pro chleba.

Předsevzal jsem si zhubnout do Vánoc na 78 kilo. Debil, nedebil, kdo chce jíst zdravě a hubnout, musí maso bez chleba. A dort taky.

Domácí zvířátka

Chov domácích zvířat se mi během třech dní zadřel pod kůži. Na zahradě mají holky dva králíci.

Teď mám konečně příležitost zmínit místní jazykovou specialitu. Tady v kraji je zaušitahajícím zvykem (obzvlášť u starší generace), že životná maskulina se ve 4. pádě plurálu neskloňují. Typické příklady: Na Vánoce jsem objednala tři kapři. V pondělí si z Orlice přijedou pro bejci. Na zahradě mají holky dva králíci. Zvykl jsem si na ledacos, ale když slyším tohle, vždycky mě to jebne za ucho.

Králici, kromě toho, že jsou hebcí a že si s nima holky můžou hrát, jsou taky výkonné travní sekačky. Za půlden zvládají vyžrat metr čtvereční louky tak, že po nich zůstane jen holá hlína a 60 bobků. Na druhé fotce chytré děti rychle poznají, kde králící byli a kde ještě ne.

Jsou výkonní, ale 2800 m² za mesíc objektivně nezvládnou.

Sečení trávy dá se říct nesnáším jen o něco míň než vůbec nejhorší činnost, mytí auta. Pokud by šlo o nějakých pětset šestset metrů trávy, tak snad ještě jo, ale drbat se každej měsíc s tou rozlohou, co máme, to pak není zahrada relax ale opruz.

Králičí schopnost zkracovat trávu, která je vlastně úplně nadplán, protože hlavní náplní jejich žití je být holkám milými společníky a chutnat dobře na talíři, mě inspirovala. To, čím jsou králici v malém může být jiné zvířátko ve velkém. Zvířátko, které bude milé, hodné, bude dobře chutnat a bude sekat zahradu.

Nabízí se telátko nebo ovečka. Kdybych nepočítal, že půjde na pekáč tak i kůzlátko, jenže kůzlečí maso mám ve stejné kategorii jako psa nebo kočku. Z telátka a jehňátka má telátko velké mínus kvůli konzistenci a velikosti svých exkrementů, takže zbývá jen ovečka.

A tak jsem dnes došel k rozhodnutí rozšířit naše skromné hospodářství a nechal jsem si objednat jehňátko. Malou ovečku, která králíkům s trávou pomůže a mně uvolní ruce pro bohulibější činnosti než je sečení. Ovečka, se kterou si holky můžou hrát, ovečku, jako didaktickou ukázku živé přírody a funkcí hospodářských zvířat, ovečku jako zástupce jedné součásti potravinového řetězce, která svým tělem poslouží i po sezóně. Aby se holky naučily vnímat, že všechno maso na talíři kdysi chodilo a dýchalo.

Ne všichni v rodině se na ovečku těší, Marke třeba moc ne a ani Andulce se nápad úplně nezamlouvá. Bojí se, že ji ovečka bude na zahradě omezovat. Adiny jsem se neptal. Jednak nezvládá budoucí čas, myslela by si, že ovce je na zahradě už teď a měla by mě za vola a druhak vím, že jí stejně žádné zvíře do velikosti hrocha moc nerozrušuje.

Ovečce jsem vybral jméno Boženka.

Boženka teď ještě saje a neumí se pást, bude k mání asi za měsíc. Bude tu s námi, stejně jako králici, do doby, než napadne první sníh. Pak Božence poděkujeme, pomazlíme se s ní a uděláme skopové hody.

Já teda ještě nevím, jak moc vyroste. Jestli to bude na rožeň pro 20 lidí na večer anebo jestli jí bude víc a bude muset do mražáku, to se uvidí.

Já o zvířatech až do této neděle moc neuvažoval, to už jsem psal. Pokud jsou to ale takové typy, co se o svoje krmení starají sami a ještě mi i jinak šetří práci, tak to je jiná.

Pokud se model králík-králík-ovce letos osvědčí, pravděpodobně podle něj pojedu i v dalších letech. A budou další Boženky a další králíci. Jedinou změnou bude, že králíci se od příštího roku začnou jmenovat Sultán a Tyrl.

Vypadá to všechno jak přiblblá povídka z Bakalářů, ale je to tak.

Výzo

Andulka dostala na klavíru vysvědčení. Bohužel, hodnocení není psané číslama, ale je slovní. Mít na výzu místo jedniček napsaný výborný nechávalo Andulí netečnou.

Učitelka se pak Andulky ptala, jestli jí to baví chodit na klavír, Andulka řekla, že ne. Pak se učitelka ještě optala, jestli jí baví hrát. To, že ano.

Tak učitelka slíbila, že se příští rok vynasnaží, aby to Andulku bavilo hrát i u ní.

Je nás sedm

Za své skromné informačně technologické služby pro C. a K. Rychnovského Župana jsem si dnes pro děti vysloužil danajský dar. Holky dostaly dva mladé domácí králíky.

Se zvířaty se hůř cestuje, člověk s nimi nemusí být všude vítán, zvířata také člověka nemusí pustit z domu na delší čas. Proto jsme na přechovávání zvířat až doteď nijak nepomýšleli. Možná jsme v tom nenašli ten vyšší smysl, nějaké gró, možná k tomu dospějem až s dalšími léty.

Teď jsme hození do vody.

Ano, králík je zvířátko, které když skončí na pekáči, tak má jářku velký smysl. Jenže jak je známo, když se člověk s něčím půl roku muchluje, tak poslat to na pekáč nemusí zůstat bez psychických následků. Pozitivem ale bude, že děti začnou poznávat, jak to na světě chodí (krutě) a kde se bere maso na jejich talířích.

Holky jsou z králíků samozřejmě nadšený. Není divu. Když byl spaceIL ještě malej kluk, taky si rád hrál s králíčky. Po té, co ani druhej králíček nepřežil jeho lásku do odpoledne, přestali malého spaceILa pouštět ke králíčkům na blízko.

Andulka toho svého pojmenovala Ušáček (velmi trefné), Adina toho svého pojmenovala Králiček (vyslovováno káliček, božínku, to je snad ještě trefnější).

Náramně se teď hodí, že v pískovišti zatím není po písku ani památky. Zítra ale budu muset dát dohromady nějakej kér, má to být i se stříškou, hoši jsou prý hákliví na déšť.

Králiček

Králiček (je celej bílej) se jeví o něco bystřejší. Už teď není nejveselejší, tuší zřejmě, že pokud vůbec přežije Adélčin sekyrantskej přístup, stejně dopadne nejlíp prošpikovanej slaninou v troubě.

Ještě malý podotek, dvakrát jsem si to ověřoval u Adél, Králiček se píše a vyslovuje s krátkým i, je dobré si na to dávat pozor, dost často se v tom může chybovat.

Ušáček

Ušáček (tmavý uši a tmavej flek nad čumákem) tak komplikovanej není. Dokud je kolem dostatečně zeleno, tak se zbytečně nestresuje. Volnější Andulčin režim taky dělá svoje. Možná, že z něj to maso pak bude zdravější a risknem ho před troubou naložit na půl dne do marinády z dijonské hořčice a směsi bylinek.

Ještě si trochu lámu hlavu, jestli ušáky zapsat na stránku info když tu s náma budou jen do prvního sněhu. Zatím tam mají jen krátké záznamy, každý u své vlastní otrokářky.

Andulí má nápadníka

Po 20 letech přijely přímo do vsi "kolotoče". Hasiči slaví 115 let od založení sboru a mimo jiné pozvali dětem atrakce. Až z Přelouče. Naše víska má 18 dětí ve školce a 28 dětí v malotřídce. Z čehož zhruba vychází, že každé dítě má jednu atrakci samo pro sebe.

K Andulce se na nafukovací skluzavce přifařil jeden frajer. Znám ho dobře, je mu už devět. Je to nejlepší šuter starší přípravky a myslí si, že sežral svět. A začal jí balit. Ručičky, poď budem jezdit spolu, Andulí koukej, co umím. Byli tam spolu sami, měl dostatek prostoru se před ní čepýřit. Před mýma očima!!!

Co jí asi tak může nabídnout!?! Dědek plesnivej.

39,5 °C

Horečku Adélka už nerozchodila, takže jsme dovolenou o půlden zkrátili a vyrazili domů už dnes po večeři.

Bye, bye mlýne, byla tu fakt pohoda.

Zřícenina Orlík

Dovolená mimo prázdniny má výhodu v tom, že na památkách nejsou tůristi v množství větším než minimálním. Jsou dokonce objekty, kde mimo sezónu není ani kastelán. Na Orlíku byl vstup zamčený, do areálu jsme se dostávali slézáním hradního valu.

Jak včera propršelo, pouštěly si holky dokola Polepšovnu. Andulka se vidí ve Vaškovi, pokud je někde po ruce skála, lozí kam až to jde. Navíc po každém vyžaduje, aby jejímu skálolezení přihlížel. Na zřícenině bylo kamených stěn a skal opravdu dost.

Adina v noci chytla horečku, zůstala s Marke a Vildou na mlýně.

Rozhledna

Dovolená plná příjemných pocitů je záživná asi jak výlet do Království Svědků Jehovových. Dovolenou je dobré okořenit si nějakou nechutností. Pro člověka, který má strach z výšek, se jako vytříbená zvrácenost může hodit rozhledna Pípalka na Křemešníku.

Celá měří asi 50 m, vyhlídková plošina je ve 42 metrech.

Vyšel jsem ji zhruba do dvou pětin. Pak mi přišlo, že smrky u rozhledny nemají ve svých korunách zábradlí a rozhodl jsem se, že takovou nekázeň nehodlám kolem sebe nadále trpět.

Fotky

Tyhle zapomenuté kraje, kde na obchod, knihovnu a osadní výbor stačí dohromady jedna chalupa, mám děsně rád.

Lipnice nad Sázavou

Na Lipnici jsme měli vrchařskou prémii, když jsme tudy s Marke ještě za svobodna projížděli na kole. Jeli jsme etapák z Orliček do Jižních Čech ještě se švícou a Kubou. Prémii jsem tenkrát myslím určitě samozřejmě vyhrál já, na námku jsme si pak dávali Magnum a prolezli jsme potom i hrad.

Tentokrát holky začaly nanukama, Adina nakrmila i svoje triko, vylezli jsme na první úroveň hradního opevnění, dali menší chalec, Adélka pak skočila ze schodů hlavou napřed, naštěstí před hlavou poslala ještě ruce. Pak hospa.

U Koruny české točili chuť, která inspiruje (.wmv 2,9 MB). Smetana u toho složil Vltavu, Laurin s Klementem složili motorku, co u toho napadalo holky (a obzvlašť Adélku) není jasný.

Marke je hospodskej matador, inspirující chuť ji trkla začít svoje nejstarší dítě učit štamgastský dovednosti.

ZOO Jihlava

Adina říkala levhartovi čumáčku a tygrovi kocoure.

O ústa staré ženy

„…v lodi bude díra jako ústa staré ženy.“

Mělo se závodit s vlastníma dětma na palubě. Byl bych v evidentní nevýhodě a měl bych prohru na co svalit. Ženy se zůčastnily warm-upů a děti nám nepujčily. A pak už jsem se neměl na co vymlouvat.

Pak jsme si to dali ve stoje.

Rybník Pařezák v Plačkově

Kmet rodu hostitelů, děda Kratochvíl, vzpomínal, jaká tam byla před padesáti léty parádní koupačka.

Máme to k němu asi 30 minut pěšky (rychlostí Adiny). Byli jsme to obhlídnout a zjistili, že tam se zastavil čas. Krásnej rybník obklopenej lesy, všechny možný dětský prolézačky, hospa. Koupačka i po padesáti letech pořád parádní.

Fotky

Se Zuzanou na raftech

Pod výpustí ze Želivu se jel nějaký raftový podnik. Ve víajpí části jela Zuzana Kajnarová, ta příjemná holka z Anděl Páně. Se mi tuze líbí. Když byla soustředěná a zkropená peřejemi, tak jí to slušelo ještě víc než normálně (je na pravým háčku).

Rybník

Chjo, ten rybník je prostě boží…

Některé věci ale zůstavají konstantní i v exotických krajích. Adél i tady vstává o půl šestý.

Odjeli jsme na Vysočinu

Po třech letech jsme na dovolené (2005 a 2006 jsme stavěli barák). Jsme na starým mlýně na samotě někde za Humpolcem.

Je tu 100% CDMA, rybník za okny, velký ohniště a velkej klid.

Toho rybníka za oknem se zatím fakt nemůžu nabažit.

Kočárek 2. díl

Příhoda s kočárkem došla k šťastnému rozuzlení.

Včera mi volal děda, že u nich zazvonil homelesák, kterej přivezl zpátky náš kočár. Homelesák se prý moc omlouval, že si tenkrát nevšiml, že kočár není na vyhazov a že když se teď na počítači dočetl, že se ztratil na Sevastopolské kočár, tak mu došlo, že je to ten, co si vypůjčil. Zdůraznil ještě jednou, že si ho jen vypůjčil. Kočár byl pěkně čistej, vymydlenej, dá se říct v lepším stavu než když si ho pán přebíral. Děda pánovi pěkně poděkoval a dal mu dvacku na pivo.

Děda mi pak volal, ale to už jsem se vzbudil. Celej zpocenej.

Pak mi zase volala Marke, že si v sekáči v inzerátech všimla, že někdo z Kunčice (to je suburb Letohradu) nabízí kočár, který jakoby vypadl z oka tomu našemu. Za pětikilo.

Když nám ho paní ukazovala, zjistili jsme, že je to ten náš kočár akorát o pár let starší. My měli typ 2002 a tento jsem hádal tak na rok 1999 nebo 2000. Paní nevěděla, protože ona ho měla taky z druhé ruky. Konstrukci měl na pohled naprosto stejnou, měl jen ještě mohutnější kola než ten náš a měl jednodušší potahovou látku. My měli něco jako Cordura (nepromokavá a hodně oddolná proti oděru), tady bylo něco obyčejnějšího. Což se dá říct, že je ale jediná slabina oproti tomu našemu původnímu. A ještě taky samozřejmě vypadá o ty tři roky víc nemoderněji, do Vaňkovky nás s ním ostraha už zřejmě ani nepustí. Všechno ostatní je ale, nevím jak je to možný, v lepším stavu než na tom našem. Kola mohutnější a téměř nový (my měli gripy na pláštích už tak sjetý, že potkat nás v lese policajt, tak dostanem flastra, protože s galuskama se do lesa nesmí), mechanické části konstrukce jsou skoro nepoužívaný(!!!), zřejmě ho nikdo moc neskládal do auta, nepřehazoval madlo, výškově nenastavoval rukojeť (to my jsme teď s Vildou dělali dvactkrát za výlet podle toho jestli jsem tlačil já, Marke, Andulka, Adélka nebo obě dohromady), odpružení pevný, nevyšlochtaný, bez vůle.

Ten samej kočár, o něco starší typ, ale totálně neopotřebovanej. A to jsme minimálně třetí majitelé. Nechápem, ale je to tak. No prostě, už ho máme doma a pořád ještě nevíme, jestli spíme nebo co jako.

Bazén

Adina je vodní živočich. Původně se měla narodit jako vodní želva, v poslední chvíli si to ale Pánbůh rozmyslel a tak máme Adél.

Andulka je naopak čistý suchozemec, kterej do vody chodí jen, aby nemusel poslouchat ty kecy kolem.

Fotky

Vodník na Pastvinách

Jeli jsme hodit koupačku na Pastvinskej prýgl. Když jsme stáli po kolena ve vodě, tak Andulka najednou:
„Tatínku, kde je napuavo?“
„Anduli?! Vždyť víš, kde máš pravou ruku, ne?“
„Jo to jo, ale já… já to chci vědět pšesně… takže tam?“ (ukazuje doprava)
„No.“
„Takže já plavu tam.“ (úzkostlivě si udržuje potvrzený kurz doprava)
„A proč?“
„No, jsem někde slyšela, že nalevo je vodník.“
„Aha?“
„No. Puej možná dva.“
„Andulí, na přehradách vodníci nejsou. Ti bejvaj jen v malých rybníčkách.“

Ví se, že hastrman je v rybníku u babičky na zahradě. Jeho existenci jsme z bezpečnostních důvodů dětem několikrát potvrdili. Aby nechodily k vodě a nezahučely tam. Díky hastrmanovi děti nechodí k rybníčku ani když jsou bez dozoru. Ví, že když se k rybníčku přiblíží bez dospělých, tak je hastrman stáhne pod vodu. Taktika je to 100%, na blíž jak deset metrů se žádné dítě nikdy k vodě nepřiblížilo. Jak je ale vidět, má tahle metoda i vedlejší produkty.

„Dospělí jsou pro vodníky jako čeuti?“
„Andulí, já nejsem vodník, já nevím jak to mají vodníci s dospělýma. Já akorát vím, že tam kde jsou dospělí, tak tam vodníci nejsou. A koukej, kolik je tady všude kolem dospělých.“ (rozmachuju se rukou vůkol, bohužel kolem na stráních není zrovna živé duše, na vodě je jedna kanoe a na druhé straně se kouří u jedné z chat.)
„Dobže. Tak já si budu klidně plavat. Tady tak napuavo.“

P.S. Hezkou tečku za touto rozpravou udělal doma Večerníček. V něm zrovna vodník Barbora honil Josefku z Hajovny. Běžel za ní ukrutně dlouho, i malé dítě by poznalo, že to bylo mnohem dál než dvakrát přes celou babiččinu zahradu. Kontrapříběh, který nemohl přijít v horší okamžik. Andulka na to koukala jak puk, ale neřekla nic. Jak si to v hlavě srovnala nevím. Už ale vím, že jsou pohádky, který je potřeba dobře časovat.

Přes celej Vesmír

„Maminko, tebe mám s Vilíkem nejuadši na světě. Pšes celej vesmíu a oblohu.“
„A co Adélku s tatínkem?“
„Ty mám taky uáda, taky pšes něco celýho. Pšes celou oblohu. Vesmíu je větší, ne?“

Barburaka měla křtiny

Tentokrát jsem se těšil na jednu konkrétní pasáž křestního obřadu. Na tu, jak farář vyzve otce, aby vyslovil nahlas jméno dítěte. Pořád jsem totiž čekal, že Norbert řekne, že jejich dítě se jmenuje Barburaka. Jenomže Bert to spletl a řekl normálně, že je to Barbora. Což je blbě, protože každej ví, že Barbora není jméno dítěte, ale jméno vodníka. Vodníka, kterej se pak navíc přejmenuje na Bonifáce.

No, budou v tom teď mít zmatek, ale tak už to občas u Pražáků chodí. Nejdřív extrabuřty a pak je z toho vodnik. No tak, co už.

Bez koleček

Malej den pro cyklistiku, ale velkej pro Andulí. Balanční kolečka z kola včera konečně poslala do dža.