spaceIL.net

Vilda opisuje kružnice

Vilda neumí šlapat. A odmítá se to, jako x dalších věcí, učit. Ale pořád by nějak operoval se šlapacím traktorem. Jezdit v něm neumí a když si do něj sedne a zjistí, že to ňák nechce samo jet, tak je vzteky bez sebe.

Tak ho aspoň tlačí. Jenže ani tlačení není bez problémů. Radost končí na první překážce, do které s tím Vilda najede (nejčastěji smrček nebo rigól). Ne, že by ho zajímal stav traktoru nebo překážky, problémem je, že překážka zabraňuje v pokračování jízdy a Vilímkovo psychická poloha je během dvou vteřin na stejným bodu varu, jako když sedí za volantem a ono to mrcha samo nejede. No, co je to za svinskou mašinu, já chudáček malý, pupínek rudý vzteky, yeyda, no ti mě serou.

Elegantní řešení problému traktor je natočit volant, aby traktor tlačený Vildou zatáčel a pak propočítat a umístit tuto soustavu do lineárního vektorového prostoru, kde se vypočtená trajektorie traktoru nesetká s žádným jiným objektem (nejlíp na letiště).

Vilda pak opisuje pravidelné kružnice (při pohledu ze satelitní družice) a je čas na to se vybavovat s Adinou.

Provozní binec

Rumburaka vozí kočárek a Vilda v kleče a pak vleže oře traktorem dlažbu, Adina táhne Matouše na pásku od županu jako psa, pak Gogo uspává v náručí Kubu a projíždí na kameře natočený záběry, Vilda krade ze stolu jogurt, pak Andulka u komplu listuje katalogem lyží, Bóža s Lídou řeší na válendě dárky, pak znova Matouš, kterej stihnul zdrhnout Adině a pak Myšák a Barburaka a všude kolem ten binec, to je útulnej nedělní provoz…

Svěťák v Čenkách

Po prvním kole závodů SP v Čenkovicích, kde jsme všichni v obřáku startovali na divokou kartu, byla i přes mizerný výsledky atmoška v týmu celkem uvolněná. Andulka osmá, Adina devátá, já šestnáctej. Gogo byl víc v pohodě, protože byl čtrnáctej.

Ve druhým kole jsem se víc hecnul, šel jsem hodně do toho, dupal jsem to na krev, šlapal jsem naplno, jel jsem si pro to, horkokrevnej srdcař, žádnej pohodář, svoje penzum práce jsem si odvedl dvakrát a drtivým, agresivním a nekompromisním stylem jsem to vytáhnul na konečný čtrnáctý místo. Za mnou skončily i velký mezinárodní esa, třeba Gogo, ten je až z Prahy.

Andulka po prvním nesmělým dějství na mezinárodním poli v druhým kole zabrala a dostala se na malou bednu, skončila šestá. Adina obhájila devátej flek z prvního kola.

Moje konečné vynikající čtrnácté a Gogovo ještě světovější šestnácte místo v naší kategorii mužů nám znehodntil fakt, že v celkovém pořadí bez rozdílu kategorií jsme skončili na sedmnáctém respektive na devatenáctém místě. Do pořadí před nás se dostala vítězka Andulčiny kategorie dívek a i první dva z kategorie kluků. Té holce bylo jedenáct, těm klukům deset, všichni ze Ski klubu Čenkovice, zřejmě slušnej oddíl.

Přesto, že dneska bylo azuro a sněhu pořád přes půl metru, myslím, že Čenky zítra zavřou. Jednou jsem se už v této předpovědi felil a teď by se nabízelo to udržet ještě 14 dní do Velikonoc, ale myslím, že vzhledem k počasí od pondělka a vzhledem k dostatečné délce letošní sezóny se na to letos už po zítřku fakt vykašlou.

Sekyrková polívka

11 let

Na dnešní výročí jsme si s Marke vzpomněli po ránu oba dva v rozmezí dvou minut. Nečekaná synchronizace po 11 letech.

Loňskej zápisek o kulatým výročí měl totiž zajímavej efekt. Marke si od té doby už pamatuje, že je to 25.

Tato píseň v podání těch dvou, oblečených do těch outfitů a s jejich výrazy a pohyby při zpívání je lovesong, kterej už těžko někdy někdo překoná (ani Leonardo s Kate na špici Titaniku, ani já s Marke ne). :-D

P.S. Romantici zas ale vědí, že nikoliv forma, ale obsah je podstatný.

Klasickej binec u večeře - zakončení

Klasickej binec u večeře měl i svůj menší gag na konec.

Facebook

Před pěti dny jsem se zaregistroval na Facebook.

Facebook je jakože zápisník, kam si člověk kromě krátkých textů (ve stylu vysílání náhodných nervových signálů) může dávat fotky, nahrávat videa a další věci a tím vším se může chlubit lidem, které v rámci Facebooku označí jako přátele (víc o Facebooku na Wikipedii). Kdo není zaregistrovanej, nevidí na Facebooku nic. Podobných sítí/serverů je několik, Facebook je ale největší na světě. Je přeloženej do 35 jazyků (včetně češtiny) a počet zaregistrovaných lidí se blíží 200 milionům. Je tam tolik lidí, že brzo začne být exkluzivně IN na Facebooku nebýt.

První den na Facebooku, kdy jsem vůbec netušil vocogo, jsem sám za sebe viděl svoji další účast dost skepticky. Lidi jednou nebo dvěma větama popisovali co právě dělají. Kdybych to psal já, vypadalo by to asi:
„Jdu nahodit traktor.“
„Krávy jsou nakrmený, brrr, to je venku zima.“
„Chce se mi spát, musím si dát kafe, to je den, safra…“
… což mě moc nebralo.

Pak jsem ale skrz Facebook našel Vencu, se kterým jsem bydlel ve druháku na koleji a kterej byl skoro jeden z posledních ze školy, o kterým jsem neměl žádný zprávy. No a dal jsem tomu šanci.

Po pěti dnech od registrace kontroluju Facebook víc jak desetkrát denně a jsem klasicky chycenej. Čekám, že to časem opadne na normální mez, což je kontrola stavu dvakrát denně, jednou hned po zapnutí počítače a podruhý těsně před vypnutím. Stejně, jak kontroluju i vzkazník tady na stránkách. Jo, někdy to je třikrát, to když se mi po o chce chrápat a hledám, čím bych se kde trochu nadzvednul.

Videa

Včera večer mi Marke usnula o půl devátý. Já jsem neusnul a čas jsem proflákal tak, že jsem nahrával na Vimeo videa. Stihl jsem jich šest. Dneska večer sedmý.

Andulka - carving

Andulka už si občas při carvingu sáhne rukou na sníh. Musím říct, že jsem se na tohle video díval asi desetkrát za sebou a nemohl jsem se nabažit.

Ale abych nepřechválil, je tam samozřejmě i dobře vidět, že je pořád dost co zlepšovat. Váhu víc na vnitřek a zatížení špiček.

Babi se mně taky při tomto záznamu ptala, jako že jestli Andulka už definitivně nebude jezdit s hůlkama?

Zatím nebude. Než jí bude deset let minimálně. Co jsem zatím viděl, tak zhruba do tohoto věku děti hůlky jen vozí aniž by s nima byly schopný dělat něco, co by mělo smysl.

spaceIL - FUNcarving

Při funcarvingu se jezdí bez hůlek záměrně. Tělo jede v zatáčkách ve velmi nízkých náklonech, vnitřní ruka jede dlaní po sněhu. A při výjezdech z oblouku zažívá člověk mámivej pocit z přetížení. Asi jako na motorce, akorát že na sněhu může člověk riskovat mnohem nižší náklon a tím i silnější nirvanu.

MHD - traktor

Cestující jsou povinni vyčkat než si šofr vyřídí něco s dobytkem.

Vilda - zakoukávač krav

Vilda dokáže stát a koukat na krávy (nebo na koně) dlouhý hodiny. Ke smůle nohou jeho babysitterů.

Navlíknout Vildovi rukavice

Vilda má k navlíkání rukavic vypracovanou speciální hru, která se jmenuje Šáhni si na svoje nervové dno. Palce umí při navlíkání velmi umně a s ledovým ksichtem vytočit do boku a do chlívečku pro palec strčit ukazovák. A pak zvedne ruku, zavrtí prstem v rukavici a zahlásí zlověstné „Yayda“ (což v tomto případě znamená „error panáčku, sjedeme si to znovu“).

Chtěl jsem natočit, jak si Vilda vychutná dědu, taky jsem šel blíž, kdyby z toho chtělo dědu trefit, jenže Vilda zklamal. Anebo je děda lepší taktik.

Adina si maže chleba

Adinu lze při samostatné činnosti nachytat zásadně kdekoliv v kuchyni. Mazání chleba je teď hit.

KLasickej binec u večeře

Toto je bez komentáře.

Etuda - Ferdinand Beyer

Andulka chtěla, abych ji natočil, jak hraje etudu od Ferdinanda Beyera (etuda č. 50 z Klavírní školy pro začátečníky), posledních 14 dní její dost oblíbenou.

První dva roky Andulka cvičila, když se jí řeklo. Od října loňskýho roku, když její hraní začalo po dvou letech trochu znít, začala trénovat sama. Není dne, aby se nazastavila a třeba 20 minut trochu nepotrénovala.

Když je počasí, že se nedá jít ven, tak o klavír zakopne i vícekrát denně. Ze dvou třetin sice hraje to, co ji baví a ne to, co má cvičit, ale i tak je to posun.

Beyer je přesně z těch prvních dvou třetin. V neděli, po ránu, v pyžamu, pro radost.

Andulka a 8 a čtvrt hodiny

Andulka byla dneska dopoledne od 8 do 12 na lyžích a pak odpoledne od 2 do čtvrt na sedm střídala před barákem kolo, kopačák a brusle. 8 a čtvrt hodiny venku.

Adina s Vildou to měli celkově jen za 6 a čtvrt, dopoledne byli venku o dvě hodiny míň.

Andulka si teď tři dny chodí odpoledne pro Marka. Marek je stejně starej jako Andulka a bydlí ob dva baráky. Ve středu mi říkala:

Marek je tišší, dumavej, technickej kluk a jak vidím, tak na holky má dost zajímavou taktiku. A Andulka ho teď chodí po odpolednách tahat od stolu ven na kolo.

„Taťko, já spím s Pepou“…

… oznámila mi ve čtvrtek ve školce Adina. „Nejdvíf jsem spala vedle Andulky, ale teď spím s Pepou.“
„A jaký to bylo?“ ptal jsem se zaskočeně a naprosto zmateně.
„My jsme zlobili.“
„Zlobili? A jak?“
„No tak. Spolu.“
„V posteli?“
„Nóóó… jo, jo, fpostýlce.“

O den později, co mě Adina seznámila s novinkama z její školkové postýlky jsem potkal v krámě Pepovu maminku. S vážnou tváří jsem se jí zeptal, jestli tuší s kým teď spí její syn. Nevěděla. Takže jsem ji ohleduplně upozornil, že její syn teď spí s mojí dcerou.

I když vzhledem k Adélčině temperamentu si spíš myslím, že moje dcera znásilňuje jejího syna.

Dvě věci naráz

Po nějakým čase jsem včera zase šel trochu do sebe a dělal jsem 2 věci naráz.

Na komplu jsem na čt4 sledoval Kometu a protože bylo úterý, měl jsem puštěnou i bednu, kde teď dávají ty dokumenty o stíhačkách na pokračování.

Nebyla to brnkačka, ale když chci, tak jsem prostě dobrej, zvládl jsem to.

Čenkovice

Dneska po 5 dnech přestalo padat, tak, než uklidím lyže pro letos do komory, jsem si řekl, že se ještě jednou do těch Čenkovic kouknu, jaká tam je po tom deštivým víkendu spoušť. Hlásej 20-40 čísel vlhkýho sněhu, čekal jsem oraniště, trochu hlíny, měkko atd.

Něco neuvěřitelnýho. Nevím, jestli tam dneska připadlo 10 čísel prašanu, ale vypadalo to tak. Striktně upraveno, velmi pevno, nezmrzlo, neplotno, no… eh… no, nepochopitelný. Na celé sjezdovce 5 lyžařů, 3 mladé lyžařky a 2 prknaři, jinak nikde nikdo.

Oni furt na holidayinfo hlásej, že lyžovačky všude po republice jsou ideální a já jsem si myslel, že jako normálně přeháněj. Jenže Čenkovice jsou malý středisko a jestli se všude jezdí jen minimálně tak jako tady (jako že tomu se dá věřit), tak nepřehanějí. Kdo můžete, vyražte.

Koza lyžařka

Adince dost často říkáme kozička. Taková, teď už delší čas, její hlavní přezdívka. Ona, když jde, tak ani nechodí ani neběhá, pohybuje se takovejma nadšenejma přískokama, poskokama. Proto kozička, ona na to i slyší.

A když jsem ji po jednom z prvních lyžování na velkým svahu večer uspával, tak mi pošeptala:

Adina válí nudle

Adina válí nudle. Zítra má Vilda 2 roky a na oběd máme pozvaných 25 lidí. Bude králík na slanině s bramborovým salátem a vývar s játrovýma knedlíčkama a domácíma nudlema.

Oslava bude výjimečně v neděli, protože dneska je významnější paření, Bert má čtyřicet.

A protože to bude v neděli, tak Marke pravila, že to neuděláme jako normálně, jako odpolední krafání, ale že to svoláme už na oběd, protože v neděli odpoledne už většinou každej brzo pospíchá domů, tak aby se trochu stihlo popovídat.

Nad jídelníčkem jsme se skoro zhádali. Marke chtěla klasický hromadný jídlo, šnycl a bramborák (dá se to připravit v přestihu v libovolným množství). Jenže mně se moc nechtělo, jednak jsme přesně tohle dělali posledně, když tu bylo víc lidí na oběd (Vilímkovy křtiny) a jednak mi 25 lidí ještě nepřišlo jako tak moc velká skupina.

Bramborovej salát jsme v menu nakonec nechali, jednak se dá udělat dopředu a taky je to prostě pochoutka se kterou se člověk nedělá každej den, na oslavu ideální.

Na bramboráku jsme se taky hádali nad verzi. Marke normálně dělává takovej odlehčenej, jarní, skoro bez majolky a s jogurtem. Jenže teď je zima, není vedro a já jsem měl chuť na férovej bramborák. Králík je dietní, křehký a sušší maso, takže pořádnej majonézovej bramborák je na místě.

Maso padlo na králíka. Králíky si děláme rádi, sem tam dostaneme nějakýho darem anebo sem tam sníme nějakýho dětem. Normálně je Marke marinuje v dijonské hořčici a majoránce a pak produsí a upeče, jenže toto se moc nehodí k bramboráku. Takže budou po klasicku, pečené se špekem.

A hovězí vývar s knedlíčkama a domácíma nudlema, to je taková vděčná slavnostní klasika a už jsme ji neměli ani nepamatuju. Játra mám v mražáku ještě dvoje (ani nevím, jestli hovězí nebo vepřový) a nudle nám udělá Adina.

Tento jednoduchej jídelníček jsme ladili asi tři dny. My si o tom jídle i dost povídáme.

Lyže

Btw. dneska jsem po delší době nebyl ráno lyžovat na manšestru, lilo jak z konve i v Čenkách. Pokud dozítra nepřituhne (jako, že předpověď je 4-8 °C), tak tipuju, že to po víkendu pro letošek v Čenkách už odpískají.

Nejbližší další střediska jsou Dolní Morava a Říčky (obojí 32 kiláků), v Říčkách je sněhu ještě habakuk, od pondělka má zase sněžit, možná to tam parkrát otočíme. Letos mám 30 lyžovacích dní (Andulka asi 16, Adina cca 12, Marke jen 2, ta raději letos chodí tančit) a pořád nemám dost. Když nějakej den nejedu na lyže, tak aspoň chodím hladit lyže do garáže, někdy taky spím v noci v obýváku a lyže mám u postele. Když zavřu večer oči, první co vidím není Catherine-Zeta v negližé, ale jak vyjíždím z levýho oblouku, s rukama na sněhu, s lyžema zaříznutýma a cítím to přetížení a odstředivou sílu, která mě drží těsně nad sněhem. Je to skoro na hospitalizaci.

Andulka s Marke tančí břišní tanec

Slovník Vilda-český

Vilímek pořád působí, co se týká verbálního vyjadřování, trochu jako trubka. Používá asi čtyři souhlásky a mezery mezi tím vyplňuje všema samohláskama, co ho napadnou. Ale překvapivě všem kombinacím, který mu takto vznikají, dává pevnej význam. I když bych to neřekl, tak má větší slovník než svýho času Adina.

mami

Marke

mama

něco bych pojedl

babi

babička

bába

žába

babo

bravo (doprovázeno většinou potleskem)

babu

bábovka; buchta; koláč; perník; koblih; vdolek; lívanec

ba

spadla; spadlo; spadl; spadl jsem

děda

děda

tati

já; pivo; flaška od piva; kořalka; flaška od kořalky; flaška; moje přeskáče

tata

krtek; kouknul bych na krtka

tata!

pusťte kurva už toho krtka

tata!!

pusťte kurva bednu, ať je tam cokoliv

titi

děti; holky

kyti

kytka

pity

něco bych popil

pípí

pták

kíki

děkuji

káká

ahoj (při loučení)

doú

dolů (ze židle)

go-go

balón; fotbal; kopat

ňé

mlíko (až neskutečná podobnost s bývalým slovníkem Adiny)

lety

lentilka

á?!

otevři pusu a ukaž, co žmouláš

ají

chci jít spát; spal jsem; tady jsem spal; pujdeš spát se mnou; dudlík

bů

kráva, ovce nebo koza

bé

kráva, ovce nebo koza

mé

kráva nebo ovce

a-ah

pes nebo kočka

ci-ci

pes nebo kočka

jajda (někdy taky jéda nebo yáda)

traktor, auto, nakladač, bagr, kamión, buldozer, kombajn, počítač, klávesnice, televize, televizní ovladač, rádio, lyže, stůl, židle, zvíře (kromě krávy, ovce, kozy, psa, kočky nebo žáby), polštář, kytka, slunce, měsíc, hvězdy, mrak, strom, letadlo, večerníček, Krakonoš, Trautenberk, hajnej, Kuba nebo Anče (to nevíme přesně), müsli, jogurt, řízek, bůček, Andulka, Adélka, světlo, lampa, jede, pastelka, plastelína, pračka, kartáček na zuby, pupík, pinďour, letí, stojí, běží, píská, vrčí, zpívá, svítí, plave, teče, koukej, nekoukej, támhle, tadyhle…
a dalších 3.500 významů

Zase jeden vyladěnej víkend

Včera ráno manšestr, pak pozvánka od dlouhoveských na ovar, odpoledne s Vildou a večer oslava narozenin mojí mladé sestry. Dneska ráno manšestr, pak dobytek full service (voda, krmení, podestel, traktor startuje napoprvý, to je radost dělat), příprava oběda (hamburgery z jehněčího, restovaná mrkev, leďák a obloha), pak pivo a pila k bedně 50 km volnou technikou, pak 8,5 km volnou technikou po vlastních, večeře, pivo, kompl a jdu spát.

Dneska, když jsem běžel kolem Bukovky, tak stopa byla nejen docela vlhká (což je pochopitelný), ale hlavně hodně povolená a měkká. A to jsem běhal ve výšce 900 m. n. m. Vesec v Liberci, kde se jede šampionát je ve výšce 440 m. n. m. Jak tam musely ty stopy dneska vypadat, to si ani nepředstavuju. A jet v tom 50 kiláků, no…

Andulka taky lyžovala a ještě se s Marke připravovaly na taneční vystoupení, žily tím celej víkend, v sobotu byla generálka, v neděli naostro na nějakým karnevale.