spaceIL.net

Čarodějnice startují do školky

Generátor náhodnýho textu

Nepíšu, protože nestíhám psát všechno, co bych chtěl zapsat. Nejdřív jsem nepsal, protože jsem nechtěl psát nic dřív, dokud nenapíšu, jak Adinka na Velikonoce slavila 4 roky. Oblíkla si princeznovský šaty, namalovala se, udělala si vlasy a byla taková přirozeně šťastná, jak to ona umí. Pár dní po Velikonocích jsem pochopil, že už to nenapíšu, psát zpětně mi fakt nejde.

A když jsem nestihl napsat tak podstatnou věc, jako jsou Adi narozky, tak už mě pak další sled nezaznamenaných událostí nevzrušoval. Přišel víkend ve verzi extreme edition (nepřetržitě šest hodin v ZOO a pak dvě hodiny na bobové dráze), na cestě zpátky jsem v autě přemýšlel, proč teď při plánování akcí dáváme nějak mimoděk bacha, abysme děti "co nejvíc unavili", když děti večer po náročným dni usnou maximálně o 20 minut dřív než normálně a takový ty statistiky, kolikrát bysme měli ve svým věku plnit povinnosti stejně stíháme plnit jen dost těžce. Chtěl jsem o tom popřemýšlet nahlas, jenže jsem to taky nestihl do nějaký rozumný doby, takže nic.

Tento víkend jsme strávili v Brně, kde máme fantastickej babysitting. Nebyli jsme tu od Vánoc, potřebovali jsme sehnat pár věcí, takže víkend jsme strávili v obchodech, děti jsme viděli u snídaně a na večer. Sháněli jsme moc věcí a především zahradní nábytek a dlažbu na terasu.

Vilda začal opakovat slova. Do této chvíle měl, kromě slovníku, o kterým jsem psal, pro celej širej svět jedno univerzální slovo. Jajda. Všechno, co nemělo svůj výraz ve slovníku bylo jajda. Vilda uměl stát uprostřed pokoje, 10 minut ukazovat na věci kolem sebe a všechny věci, který ukázal, byly jajda.

A opakování slov probíhalo následovně:
„Vildo, řekni kráva.“
„Bů“
„Vildo, řekni krá-va.“
„Bů-bů.“

Teď už začal normálně opakovat, občas se sice zapomene a třeba místo kráva řekne bů, ale když se mu to připomene, tak už řekne áva.

Vilda se taky zlepšil v signalizaci potřeby na nočník. Lépe řečeno, nezlepšil se, protože až doteď žádný signály o těchto procesech nevysílal. Teď, když cítí, že na něj něco jde, tak hlásí. (Andulka byla v jeho věku už 4 mesíce bez plíny i v noci).

Andulku nechali jednou ve školce číst po obědě pohádku před usnutím. To by mohli klidně dělat častěji, protože ona není spací typ a stejně se tam jen tak zbytečně převaluje, čtení by byla aspoň nějaká činnost. Ale možná ještě nečte tak, aby se to dalo použít k uspávání, já přesně nevím, já si od ní záměrně nic číst nenechávám.

Andulčiny problémy poslední doby:

• „Kdo otáčí zeměkoulí?“
  „Nikdo, to samo.“
• „No dobře, tak kdo ji roztočil?“
  „??? Nevím, to taky nějak skoro samo.“
  „Hmm, samo to nebylo, nic není samo.“
• „Jak tlustá je pekelná kniha hříchů?“
  „No. Kdyby v ní měl každej člověk jednu stránku, tak by byla tlustá… moment… 300 kiláků.“
• „Kdyby byla tlustá 300 kilometrů, tak tím nemůžou listovat, ne?“
  „Používají uzavřenej enhanced dynamickej arj nebo zip, kromě aktuální prohlížené dvojstránky je všechno zkomprimovaný. Dekomprimace momentálně nalistované stránky a komprimace předchozí nalistované stránky probíhá ďábelskou rychlostí, v technologiich bylo peklo vždycky na špičce vývoje, mají to zpakovaný nejspíš na velikost atlasu světa, normálně můžou listovat.“
• „???“
  (už vím, jakým způsobem přeměnit tok navazujících otázek na delší přemyšlení se zavřenou pusou)

Momentálně mě v neexistujících volných chvílích zaměstnává metodika Státního zemědělského intervenčního fondu a nařízení vlády č. 79/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zejm. nařízení vlády č. 114/2008 Sb. a nařízení vlády č. 45/2009 Sb.). Zatím to vypadá, že se daří babičku přesvědčit o zachování dobytka na moje triko, což mě těší.

Mám i pár fotek a hodně videa, aspoň tu Adinku z narozenin sem musím časem dát.

Na pastvině

Kontrola stavu kůlů a ohradníku po zimě.

Vilda je fakt výbornej parťák. Do čeho já mlátím palicí, to ještě po mně několíkrát dorazí kladívkem. Na 5 kůlů, který opravím, připadá jeden, kterej on zboří.
1:01 šláp do jednoho hovna
1:04 šláp do druhýho
1:06 šláp do třetího
A jde se dál.

S Vildou to jde o něco pomaleji, ale zase je dobrý, že tady nejsem v tý pustině celý odpoledne sám. On pořád něco brblá.

Ještě loni se mnou chodily holky. Letos šly radši na kolo a na brusle.

K narozkám jehla do žíly

Adinka má dneska 4 roky. A stejně jako loni, je v den svých narozenin na neschopence. Na dnešní den navíc připadla kontrola s odběrem krve, takže po ránu, kdy chodila a připomínala nám, že má 4 roky, byla nalačno a mírně nervózní z toho, že nemůže snídat. Vypadalo to, že měla v plánu na narozeniny posnídat lentilky a návštěva doktorky jí tyhle skvělý plány nechutně hatila. Abysme vyplnili tu hluchou pauzu bez snídaně, tak jsme jí popřáli hned po ránu, ono to ani jinak nešlo, když kudy chodila, tudy hlásila, že má dneska narozeniny, museli jsme odvést pozornost od té 20cm dlouhé tuby lentilek, kterou si položila na talíř. O odběrech jsme jí doma neřekli, zbytečně by se stresovala.

Vimeo blbne

Na Vimeo můžu týdně nahrát 500MB (jsem na bezplatné verzi). Dneska jim ale blbne počítadlo nahraných dat (vůbec nic nezapočítává), takže zkouším, kolik se tam toho vleze. Poslal jsem tam dneska 9 krátkých klipů a už mě to neba. Jsem zvědavej, jak to bude vypadat zítra.

Fotky

Vilda už má taky biotika, takže o Velikonocích budem celej víkend doma, chjo.

Kolem baráku děláme obrubáky s kačírkem, před barákem budem pokládat dlažbu, dělají se betonový patky pro zastřešené stání.

Andulka má druhý nový boty a zase je chtěla vyfotit.

Aktualizace

Aktualizovat můžu tak, že sem:

1. něco napíšu
2. dám fotky
3. vložím video

Nejrychlejší je vložit video. Na dvě kliknutí spustím upload na Vimeo a pak jedním Ctrl+C Ctrl+V vložím odkaz na web. Uploaduju rychlostí asi 60 MB/h (CDMA), takže technicky ten upload sice trvá třeba dvě hodiny, ale mě to zaměstná sotva na dvě minuty.

Pak jsou fotky. Na vkládání fotek mám připravený šablony, nejpracnější na vkládání fotek je vůbec samotnej výběr, který poslat a který ne. Vložit na web 10 fotek mi trvá asi 15 minut.

Časově nejnáročnější je něco napsat. Pořád se snažim, aby to mělo hlavu a patu a dalo se to číst i po nějakým čase. Narozdíl od minula už to nenosím v sobě a neskládám si texty v duchu, takže když pak mám něco napsat, musím to vysedět.

Proto tu je teď nejvíc videa a nejmíň textu. Je to moje pohodlnost.

117 °C

Minulej týden byly děti nemocný. Začala Adina, pak Andulka a před víkendem i Vilda. Adina dostala po čtyřech dnech čytřicítek biotika. Adina, když má přes 39, tak lehne a mluví ze spaní (Marke jako malá to dělala taky). Adina se nejvíc na světě bojí čertů a žížal. A o žížalách teď mumlala přes celej den.

Andulka měla teplotu dva dny, Vilda taky.

Ve čtvrtek pak lehnul i notebook a to až tak, že došlo na reinstal. Data jsem zachránil beze zbytku, včetně i takové věci jako je kompletní mailová korespondence (mažu jen "vtipný maily" s megapřílohama), takže se pořád můžu hrabat třeba v 9 let starých mailech. Na vlastním počítači (doma nebo v kanclu) jsem systém neinstaloval asi 5 let.

K nemoci notebooku ještě jedna podstatná věc. Loni v květnu jsem si tu dost honil triko, že nepoužívám antivir a že si to můžu dovolit. To byla jedna z největších volovin, co jsem kdy vypustil. Ten kolaps byl způsobenej jen tím, že jsem neměl antivir. Nemám to potvrzený, protože se záchranou dat jsem si poradil sám a na ostatní věci už nebylo proč někoho volat, ale vzhledem k tomu, co bezprostředně předcházelo pádu systému si myslím, že to bylo virem. Ani ostražitý a zodpovědný chování neochrání počítač bez antiviru před zkázou.

Odvolávám, co jsem odvolal a už zase mám antivir. Avast mi zpomaloval systém, takže teď jsem zkusil NOD32.

Lyže

Minulej týden jsem definitivně uklidil lyže. Počet lyžovacích dní této sezóny se zastavil na čísle 37.

Je to nejvíc, co jsem kdy během jedné zimy nalyžoval, ale rekord ve smyslu maximální možný počet to není. Kdybych na začátku vědel, že ta sezóna bude taková, jaká nakonec byla, tak na rekord bych jezdil lyžovat každou chvíli, kdy by to rodinný provoz dovoloval. Já jsem jezdil průměrně 3× týdně, i když podmínky byly fantastický každej den. Někdy v únoru byla asi 14 dní hodně mlha a mrholilo, ale jinak výborný. Reálně jsem mohl jezdit v průměru o jeden den týdně víc a měl bych těch lyžovacích dní asi 50. To by už možná rekord v pravým slova smyslu byl.

Víc jak polovinu dní jsem odlyžoval na večerním lyžování. V každým z těch 37 dní jsem na lyžích strávil průměrně asi 90 minut čistýho času.

Fotky

Exsultate justi

Ve sboru máme natrénováno na Velikonoce. Jsou to všechno skladby asi na tři minuty, dvě takový videa už by mi přečerpaly můj týdenní limit na Vimeo, takže je budu nahrávat postupně.

Vilda