spaceIL.net

Další podružnosti

Můj mobil začal vynechávat, takže jsem začal shánět novej. Shánění telefonu pro mě není v dnešní době brnkačka. Moje požadavky odpovídají parametrům, které se u telefonů sledovaly asi před pěti lety. Poslední dobou používání mobilu zatočilo jiným směrem a já jsem mimo jakejkoliv větší cílovej segment.

Po prvním neuspěšném dni hledání jsem radši na starým mobilu provedl servisní zásah, aby si chudák nemyslel, že už půjde na důchod. Aretací baterky pomocí přeložených papírků jsem ho, i přes jeho zasloužilej věk, (zatím) vrátil do stavu plné funkčnosti.

Mohl bych to tak nechat a dál pokračovat se starým, ale jeden den hledání na Mobilmanii mě až moc nechal čichnout k novotě a pocitu, že by bylo milý po letech upgradenout.

Moje hledání je porod. Hledal jsem podle parametrů. Do formuláře jsem nacpal všechny svoje představy, který tam šly napsat a z 1106 telefonů v katalogu se počet pro mě vhodných telefonů přefiltroval na 29. Z nich jsem odmazal ještě telefony s joystickem (říkají tomu směrová klávesa), telefony z roku 2007 a starší a všechny Nokie. A zůstalo jich 5. 2 Samsungy, 2 Sonyericssony a jedna Motorola. U některých z těch 5 píšou, že jsou trochu pomalejší.

Teď bych potřeboval vzít všechny do ruky a zjistit, jak se kterej ovládá, co se dá vlastního nastavit a jak moc můžu ovládání ohnout na sebe. Jenže to není reálný, že příjdu někam do krámu se seznamem 5 telefonů, oni mi všechny rozbalí, seskládají dohromady, baterku, zaktivní a nechají mě v nich se v každým aspoň pět deset minut pohrabat. Takže přemýšlím, jak postupovat dál.

iPhone a Palm Pré

Krátká odbočka k trendům.

Ajfoun jsem měl v rukách dvakrát loni v létě. Nejdřív na chvíli a potom ještě jednou asi na dvě hodiny.

Ajfoun (nebo jinej smartphone) je taková věc. Kdybych denně pravidelně trávil nějakej mezičas sám se sebou (třeba v šalině do práce a z práce nebo ve vlaku do práce a z práce nebo na letišti nebo půlhodinu před spaním), tak je to boží hračka. Dá se s tím stylově zabíjet čas, umí to pár potřebných věcí, umí to desetkrát víc dalších věcí, který člověk až tak moc nepotřebuje, ale když už to umí, tak je zábava je zkoušet nebo dělat.

Já moc mezičasů nemám. Kancl a barák mám od sebe 300 metrů, pracovně vyjíždím mimo kancl jednou za kvartál (a jsem za volantem).

Všechny pracovní věci, které nabízí chytrý telefony, (maily, organizéry, navigace, internet) mám jednoduše na kompu v kanclu a i na noťasu. Je pro mě zdlouhavý třeba psát maily na telefonu, když je mám 10× rychleji napsaný normálně. Nebo procházet web, projíždět rss na displeji o velikosti několika centimetrů. Kompl mám všude kolem sebe a na něm je všechno nesrovnatelně pohodlnější. A pracovní dobu mám, když pracuju, nemusím odsedět povinnej počet hodin a z toho občas dvě hodiny nemít do čeho píchnout (a s něčím si hrát). Já v telefonu (pokud nevolám) nejčastěji listuju nebo vyhledávám v adresáři. Což se mi líp dělá pomocí dvou šipkových kláves a na klasické mobilní klávesnici než na dotykovým displeji respektive na dotykové qwerty.

Obecně používání telefonu s dotykovým displejem oproti klasickýmu telefonu je pro mě stejnej rozdíl, jako mít na noťasu touchpad místo trackpointu. Od chvíle, kdy jsem se dostal k trackpointu mi touchpad přišel únavnej a pomalej. Přejet prstem třikrát od shora dolů abych dostal kursor přes celej monitor, když u trackpointu se do něj stačí jemně opřít, je na nervy. Na telefonu rolovat seznamem smsek ježděním prstu, když stačí mít prst na jedné klávese a mačkat, příjdu si jak zpomalenej lachtan, kterej plácá prstem-ploutví. Ovládání přes dotykovej displej je možná intuitivnější, možná pro někoho userfriendlejší, ale oproti ovládání tlačítkama je to pomalý.

Palm Pré, novej applebijce. Viděl jsem ukázkový video, ovládaní přes mousegestures (teda přes fingergestures) je sexy. A až budu rentiér a budu mít šofra a pilota a tím pádem hafo mezičasů, tak Palm bude první, co pořídím.

Včíl?

No, zpátky k mému problému. V pátek jedu do Brna (čau Janino), pokud mi to vyjde, asi zkusím v jednom krámě simulovat zájem o Samsungy a v jiným zkusím tu Motorolu. Představu, jak zhruba funguje Sonyericsson, mám celkem dobrou, Sonyeriky si pravidelně pořizuje Marke. Byly by celkem vyhovující, mají jenom ten problém, že v sobě mají jakože nějaký lepší foťáky a jsou tím pádem větší, než bych si ideálně představoval. Ovládání pro moje potřeby mají ale vynikající (vlastní hotkeys, hlasový vytáčení). Pokud Samsungy a Motorola nebudou výrazně menší při zachování stejně dobrého ovládání, asi půjdu do jednoho ze Sonyeriků.

Máta

Máta je velmi nebezpečná bylina. Čím víc ji člověk otrhává, tím rychleji dorůstá a rozrůstá se, je to ruka ďáblova a začatek rozcestí do protialkoholní. Nikdy jsme nevypili tolik mojita, jako za posledních 14 dní. A máta se dál nebezpečně šíří. Mimochodem, mně stejně víc chutná piñacolada, Marke ale mojito.

Zjistili jsme, že narozdíl od piñacolady je u mojita chuťově jedno, jakej se do něj dá rum, klidně stačí Keyrum z Božkova. U mojita kromě dostatku voňavé máty záleží spíš na množství a kvalitě cukru (Marke se dopracovala až k třtinovýmu tmavýmu), na dostatku limet (aspoň tři čtvrtky limety na jednu sklenici) a taky, aby se to moc nenaředilo ledem ani sodou. Půl na půl soda s tříští a dohromady tak maximálně tři deci. Je to pak zemitý, hutný a životabudící.

Brno

Byli jsme o víkendu v Brně. Zjistili jsme, že víkend před tím jsme zbytečně utráceli prachy na pouti za děti na atrakcích.

Našim dětem stačí bohatě použít jakoukoliv součást brněnské MHD, aby sršeli radostí a nadšením. Vilda, když dorazíme do Brna, tak od příjezdu vytrvale opakuje slovo tramvaj, dokud se čas od času někdo nesebere a nejede se s ním někam projet. Většinou jedeme všichni.

Holkám šalina nevadí, ale mnohem víc je baví bus. Pokud můžou, sedají si na zadní pětku, klečí proti směru jízdy a dělají binec. Holky jsou navíc v Brně uchváceny 14patrovou budovou nemocnice v Bohunicích. Odkudkoliv ji spatří, v tu ránu se nadšeně přeřvávají „Nemocnice Bohunice“. Ta budova je vidět v Brně skoro odevšad, nikdy jsem to myslím tak nevnímal, ale teď vím naprosto přesně odkud je všude vidět, protože se mi na těch místech rozrezonují bubínky… Vrchol všech atrakcí by pro ně byla autobusová linka, která by jezdila po Jihlavské od Rašina směrem ke špitálu, objela by Kampus a zadem kolem věznice a Kauflandu by se zas vrátila na začátek Jihlavské k Rašínovi. Já myslím, že by to hodinu, možná i dýl takto kolem špitálu vydržely.

Pár podružností

1. Proběhla informační schůzka pro rodiče budoucích prvňáčku. Před nástupem do školy:
   
   • dítě nemusí číst, psát ani počítat.
     Taktéž nemusí poznat rozdíl mezi JAS39-Gripen, F-16 a MIG-29. A už vůbec nemusí vědět nic o potopení Titanicu.
   • dítě by mělo
     • umět se postarat o všechny své věci,
     • automaticky po sobě uklízet,
     • umět se zrychlit, když je potřeba (třeba při převlíkání na tělocvik),
     • umět přijmout režim.
   Kromě toho posledního má Andulka bez důraznější domluvy problémy skoro se vším, takže máme na to necelý 4 měsíce.
2. Sháním novej telefon, starej mi začíná vynechávat. Potřebuju:
   
   • hmotnost pod 100 gramů
   • rychlý volání (nepřijatý hovory, poslední volaná čísla, rychlej přístup a rychlý vyhledávání v adresáři) a přepínání tichýho režimu, všechno na jedno stisknutí (možnost vlastních hotkeys a hlasový vytáčení výhodou)
   • rychlej, jednoduchej poznámkovač a připomínač
   • dobrá klávesnice (ne joystick, kterej reaguje až na počtvrtý)
   Víc nepotřebuju. Pokud to bude mít rádio, přehrávač mp3 a bluetooth, nenaštvu se, ale nutný to není. Všechno ostatní (jak to fotí, jak to zvoní, jak to píše sms, jak to pracuje s mailama, s fotkama, počty barev a řádků na displayi, hry, navigace atd.) už nemá žádnou váhu. Last but not least, nevyhovuje mi ani véčko a ani vysouvání, potřebuju klasickej styl. Jo a trpím silnýma osobníma předsudkama vůči značce Nokia, tak taky nemůžu mít nic od nich.
   Chci toho moc? Zatím jsem na nic nekápnul, nechci to uspěchat, pokud to zas budu mít pět let, tak ať to stojí za to.
3. Přebytek máty
   • Na zahradě se nám přemnožila máta. Koupili jsme rum a limety a už týden si děláme mojito, protože druhej způsob likvidace máty, mátovej čaj, není zatím náš šálek čaje.

Andulí za kamerou

To samozřejmě byla jen otázka času, kdy Andulka bude tak dlouho žadonit, že vyměknu a pujčím ji do ruky foťák.

Toto bylo po hustokrutým uvítacím večerním posezení (rychlá série piv, calvadosu a borovičky) a po následném dopoledním výstupu na Sněžku. Prvních 24 hodin víkendu v Krkonoších bylo náročných, takže jsem pak po sestupu navečer podřimoval na lavce před boudou a nechal foťák svému osudu v rukou Andulčiných.

Říje

Dneska jsme přeočkovávali teleta a veterinář taky píchl některým krávám injekce na vyvolání říje. V našich polních podmínkách jsou to mírně adrenalinový činnosti a po takových si vždycky vezmu na zbytek dne už volno. Před takovýma akcema jsem tak dva dny na nervy a když je to potom za náma, tak to ze mně hodně spadne, že je všechno potřebný hotový, že se nikomu nic nestalo a jsem v takové povznesené, skorozhulené náladě asi jako kdysi na škole, když jsem udělal nějakou těžší zkoušku. A jsem schopnej leda tak hlídat Vildu.

Vrátil jsem se ze stáje ve čtyři. Dal jsem si pivo na ex, pak jsem oblíkl Vildu, vzal jsem si noťas a další pivo a šli jsme před barák. Teď hlídám, Vilda hraje kolovou s motorkou a s kopačákem, usrkávám a mám čas trochu psát.

Říje

Slovo říje jsem měl vždycky spojený se světem samců. Znal jsem sousloví jelení říje a měl jsem za to, že říje je něco s tím troubením, nějaká mimořádná samčí touha. Jenže teď, co jsem si přečetl tři vyhlášky Ministerstva zemědělství, stáhl jsem si z netu Řád chovatele masného skotu a přejmenoval se na Bradleyho, tak už vím, že (mezi náma odborníkama) je pojem říje pojmem čistě ze světa samiček. Říjí se u zvířat nazývá to, čemu lidské samičky říkají ovulace. Všichni, kdo doma mají kočku nebo psa s papírama to věděli už dávno přede mnou.

Se světem samců je říje spojená jen tím, že samičky v říji mají zvýšenou ochotu se pářit. Ochota se pářit samce na samičkách baví. Dokonce samičky, které trpí zvýšenou ochotou i mimo říji mají před ostatními samičkami u některých samců určitou výhodu (což je zajisté nespravedlivé a kruté). Samečci ale nemají to štěstí, aby se naplňovali vznešenějšími cíli, nejsou tu bohužel z éterických důvodů ani pro naplnění duše (nespravedlivé a kruté). Vedle dobrého žrádla, dobrého vyměšování a dlouhého spánku je páření už jediná věc, kterou naplňují svoje životy (když mají všechny čtyři věci splněný a umí se snažit, můžou se ještě občas dívat na fotbal, ťukat něco do notebooku, projíždět se v McLarenu anebo dělat blokádu u Temelína).

Takže říje samiček. Je to logický. Není potřeba zvlášť pojmenovávat u samce něco, co se vyskytuje nepřetržitě. Už teta ze Žeravic říkala, že s kozou se může jít za kozlem až když koza chce. A že kozlovy chutě nemá cenu zvlášť řešit, protože kozel chce stejně furt.

Proč tady teď píšu o říji. My nemáme ve stádě býka. Když se původně uvažovalo o ukončení hospodaření, tak aby se nám všem líp přemýšlelo, tak první, co se udělalo, že se býk poslal na jatka a po návratu se doma rozetřel na tatarák. A až s plným pupkem dobrýho masa se pak došlo k závěru, že se bude pokračovat. Tomu se mimochodem od býka říká oběť pro zachování rodu. Samci jsou celkem vzato ne moc využitelní tvorové. Svůj život tráví přesně čtyřmi činnostmi (již výše uvedeným krmením, vyměšováním, spánkem a pářením). A důvody pro jejich existenci na světě jsou přesně dva: hlídat samičkám říji a v případě potřeby přinášet oběti pro zachování rodu. Celkově tedy smutný, těžký, přetrpký a velmi přízemní osud.

Obnovení přírodního běhu života ve stádě se dá nastartovat dvěma způsoby. Kravkám se buď doveze býk anebo se jim doveze inseminátor. Každý z těch dvou má svoje pro a proti.

Býk

• pro
  1. pohlídá kravkám říji, žádná mu neuteče
• proti
  1. dodatečná manipulace, býk se musí někde chytit, přivést na měsíc k nám, u nás po měsíci zase chytit a převézt zpátky, což může být dost na nervy
  2. … žádná mu neuteče.
     býk oskáče všechno, co vidí. když je potřeba něco neoskákat nebo odložit oskákání třeba o dva měsíce, tak s býkem není kloudná řeč

Inseminátor

• pro
  1. oskáče přesně to, co si člověk poručí, v čase, kterém si poručí a dá se s ním komunikovat líp než s býkem. má svoje auto, přijíždí, odjíždí a celkově se manipuluje sám
• proti
  1. člověk musí 3krát denně kontrolovat stádo, na kterou krávu to přichází. říje u skotu trvá maximálně 18 hodin, ale spíš míň, což není nic moc. to i u lidských samiček to myslím trvá aspoň dva dny (pokud si dobře pamatuju údaje z knížky Partner u porodu). v okamžiku zjištění říje pak okamžitě volat inseminátora, zahnat stádo, krávu vytřídit a … nechat inseminátora působit.
  2. nežere trávu, dává přednost platbě v hotovosti

Inseminátor je manažersky pevnější varianta. A protože máme ve stádě dvě roční jalovice, které by ještě neměly být obskočeny, nakonec jsme se pro ni rozhodli. Tato varianta je ale časově náročnější. Je třeba denně trávit se stádem nějakej čas a pozorovat, na kterou krávu přichází říje. Přicházející říje se většinou dá poznat, kráva je rozvernější, nejdřív skáče na ostatní krávy a pak na sebe zase nechá naskakovat ostatní. Protože zatím nemáme čas denně trávit delší čas u stáda, nabídl jsem tuto atraktivní brigádu dědovi. Správce říje jsem mu řekl, že bude. Výsadní a velmi zoodpovědná šarže. Děda s díky odmítl, že začíná mít problémy rozeznat říji u lidských samiček natož pak u těch kravských.

Varianta inseminátor tak pomalu padala, když mi Míra poradil věc o které jsem neměl ani páru (u mně je samozřejmě jednoduchý, abych v této oblasti neměl o něčem ani páru). Říje u samiček se dá vyvolat injekcemi. Krávám se píchne injekce, za deset dní znovu a tři dny po druhé injekci příjde všem opíchnutým kravám říje zároveň. Nic se nemusí hlídat, insemiňák se zavolá jen jednou a veškerou svoji práci odvede na jeden zátah v jeden den.

A to je přesně to, co jsme dnes dělali. Krávy dostali od doktora injekci, za deset dní dáme repete a za další tři dny budou už kravky obskočený.

A to je asi všechno, o říji.

630 metrů převýšení

Včera jsme vyšlapali z Pece přes Výrovku ke kapličce na planině mezi Studniční a Luční horou. 12 kiláků a převýšení 630 metrů. Že to dá Adina jsme nečekali. Měli jsme původně variantu, že dojdeme jen na Výrovku, ale když Adi na Výrovce vypadala v poho, tak jsme šli dál. Nakonec jsme se báli zbytečně, protože ještě když jsme se vrátili na chatu, tak měla dost energie dělat s Andulkou normální binec. Hlavní medaili za výkon si ale zaslouží Marke, která skoro celou výšku vyšlapala s Vildou na zádech.

Krkonoše nejsou levná Praha. Klobása s chlebem: Sněžka 45 Kč, Výrovka 75 Kč, Luční bouda 96 Kč.

Všude je wifi. Když jsem zjistil, že to máme na boudě, tak jsem si říkal, že máme štěstí. Než jsem zjistil, že to je skoro na každý chatě, u každýho piva, všude.

Po cestě domů jsme se dneska stavili v Zoo ve Dvoře Králové. Ve srovnání s Prahou nebo Brnem je to taková zahrádka, za necelý tři hodiny to člověk i s dětma projde komplet. Přes nejrozsáhlejší část se dá dostat jen Safaribusem a ten celých 27 hektarů objede i s výkladem a zastávkama asi za 15 minut. Ale je zase pravda, že taková množství (dá se říct stáda) nádherných afrických zvířat se jinde nevidí. Takže to bylo dobrý. Klobása s chlebem je na Safari za 39.

Sněžka

Včera ve 13.05 h byl vrchol dobyt. První byla nahoře Andulka, pak Marke s Vildou a zezadu jsme to jistili já s Adinou. Vyjeli jsme lanem na Růžovou horu a od tam pěšky.

Po cestě nahoru se pro Vildu nacházelo nadkritické množství atrakcí (rozsáhlá sněhová pole, která se po troškách dala přenášet z místa na místo, potůčky a u nich připravené hromady kamínků, které volaly: „Vildo! Naházej nás do vody! VŠECHNY!“) a Vildu tak hlavní cíl dne nezajímal. Sněžka na první pohled do potůčku hodit nešla a Vildu si ji ani nevšiml. Takže po sto metrech byl Vilda převelen do sedačky a na vrchol byl unesen!

Zapomněl jsem si stahovací kabel, takže fotky budou až doma.

Máme prodlvíkend s Buznama, jsme ubytovaní v Peci pod Sněžkou. Dneska bysme chtěli na Výrovku a možná i na Luční boudu.

Vilda se rozmluvil

Vilda mluví ve větách, někdy i v souvětích.

„Bú hají, hají ne“ je třeba jeho známý citát, který v doslovném překladu znamená: „Přestože krávy už uléhají na svá lože, mé zájmy tendují směrem přesně opačným.“

To je slovní zásoba!

Vilda opakuje kdeco a taky začal volat na holky. Adině říká Adi (všechny děti vždycky Adinu vyslovují napoprvé Adi), na Andulku volá Gogo.

Když se mu podaří vysedět něco na nočníku, jakože teď má 100% úspěšnost, tak mu Andulka dávala za odměnu něco dobrýho. Vilda si tak zvykl, že když se teď vytento, tak ještě s neutřeným zadkem už volá „Gogo bonbon!“

Fotky

Fotky za poslední tři týdny. Adi narozky, Kunětická hora, Luková (nejlepší boršč pod sluncem, kterej jsem nevyfotil), větrný elektrárny.

Na terase ještě nemáme dlažbu, ale už se na ní dá sedět. Chodíme tam večer, čumíme vůkol, žbruníme a kecáme.

Legislativa. Hodně výživná (možná až nestravitelná) je vyhláška 199/2007 Sb., velmi podrobná je vyhláška 136/2004 Sb., neveliké, ale saprlót kritické je nařízení 103/2003 Sb. (člověk musí propočítat množství dusíku, které každá jednotlivá kráva nasere za jednotku času a zpracovat plány pastvy a rozvozu hnoje ze staje tak, aby nepřeťápnul limity dusíku na hektar, choděj na to ostrý kontroly, já mám radostný samovolný výrony, když dělám tyhle propočty).

Andulka má maila

Dráža poslala Andulce mail. Na mojí adresu. Zřídit mailovou schránku je rychlejší než skočit si do ledničky pro pivo, takže jsem Andulce zřídil její vlastní adresu, naučil jsem ji s tím pracovat (přes webový rozhraní, ne přes pošťáka) a celý odpoledne pak vysvětloval rozdíl mezi adresou a heslem.

Když jsem připravoval grilování, tak holky klábosily nedaleko na třešni a mezi jiným jsem zaslechl:
„Adi, já mám novou mejlovou schránku.“
„Co?“
„Andulínuladvazavináčcentrumtečkacézet.“
„Tyjo dobrý.“

Víkend jsme naplánovali, že zůstanem doma, budem dělat zahradu, píct maso, pařit a relaxovat a až na celodenní sobotní výlet do Lukové jsme to celkem dodrželi.

Víkend doma

Dneska to byl den jak na kolejích.

Dopoledne jsme trochu něco udělali, přesadil jsem dva stromy a Marke udělala lehkej oběd. Odpoledne jsem chtěl sekat trávu, jenže tady se drží nepsaná domluva, že v neděli a ve svátek se nedělá rachot. Takže místo sekání jsme po obědě zasedli s Bertem a Boem a začali jsme koštovat čerstvej kalvados, kterej jsem v týdnu dovezl z palírny.

Po čtyřech panácích a třech pivech jsme si šli opéct maso, který jsem měl od včera naložený. U toho další panáky a piva, Bert dovezl slíbenou Tullamorku. No vytuhnul jsem chvilku po dětech a probudil se před půlnocí. A teď nemůžu usnout.

Dnešní líbačka byla trochu náročnější, ten orkán z kraje týdne to letos dost rozfoukal, horko těžko jsme našli jednu třešeň, kde byly asi čtyři květy.